Kalendář
Prosinec 2019
Po Út St Čt So Ne
« Úno    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
Top list

TOPlist
Archivy

Archive for the ‘Něco ze mne’ Category

 

Lukostřelba, pokračování…

 

Při prvním psaní s touto tématikou jsem se zabýval hmotou, jejím odlišným vnímáním – vnímáním z jiné dimenze – a při dnešním pokračování lehce shrnu a posunu dále pro všechny ty, co po mně chtěli pokračování tohoto rozšířeného vnímání.

Takže si znovu představme sebe jako střelce a vystřelme šíp z bodu A do bodu B, přičemž se ztotožněme s energií šípu a buďme touto energií. Nyní se podívejme na bod A a na bod B a tyto body roztáhněme od sebe na přímce zvané nekonečno, přičemž sebe zastavme v letu. Zde, jak již víme, je hmotný svět, bez průtoku času skrze sebe, vypadající jako pohupující se různobarevné bubliny, a je jedno, jakou hustotu má hmota ve světě, který známe z lidského života. Různé energie, různé hustoty, mají různé barvy. A nyní udělejme krůček k dalšímu vědění a staňme se tou pohupující se hmotou a sjednoťme se s ní. Ucítíme jemné vibrace a budeme vnímat zvuk, který to způsobuje. Je to zvuk souznivý  s hmotou, zvuk jenž obsahuje veškeré vědomí hmoty a její prapůvodní vibrace a informace o sobě samé. Tento nekončící zvuk rozechvívá trvale hmotu, stejně tak, jako když se doma rozhodnete pouštět si dokola jednu písničku až do omrzení, které tady však nikdy nenastane.  Na této úrovni se lze splynutím s hmotou očistit, znovu sjednotit, zharmonizovat a toto zpětně přenést do hmotného těla lidí, kde tento jev nazýváme zdravím.

Takže toto jest dalším krůčkem rozpínajícího se vědomí, co věnuji všem hledajícím, a těším se, že ten další udělá někdo z Vás světýlka a napíše to těm, co již hledají.

S láskou a požehnáním dne 14.8.2012 napsal Robert Endl.

dotekyduse@seznam.cz

 

 

 

 

Lukostřelba

 

 

 

Před nějakým časem mi do života vstoupila lukostřelba a celkem jsem s ní z duše splynul, protože dala mému životu nový rozměr. Avšak článek, který zde píši,  pod tímto krásným názvem, sám s obsahem jen okrajově souvisí. Byť informace přišly právě díky lukostřelbě. Již v počátku jsem vnímal, že střelba z luku je úžasná forma meditace, i když zprvu tělo bolelo a skrze bolest nedopřávalo to toužebně očekávané splynutí. Po nějakém čase však tělo přivyklo a již neudávalo tok myšlenek a mysl mohla volně proudit bez ohledu na hmotné tělo a to dnes zjednodušeně popíši v tomto snad nedlouhém článku.

Prvně zapomeňte na školu a na vše, co se v ní učí, a jen dejte průchod svému vhledu při dnešním čtení. Tak a nyní si představte sebe jako lukostřelce, jak natahuje tětivu a svůj šíp vystřeluje směrem k terči. Staňte se tím šípem, jednoduše tak, že se naladíte na jeho energii a stanete se jí. Nyní se podívejte směrem ke střelci i směrem k terči a tyto dva body roztáhněte na přímce zvané nekonečno a stále si uvědomujte sebe jako energii šípu. Sami sebe zastavte uprostřed letu a rozhlédněte se kolem sebe, jakou strukturu má ta hmota jménem země a jak moc se přestala podobat tomu, co tak dobře všichni známe.

Zde již neplatí čas a hmota kolem má formu podobající se různě barevným bublinám, které jsou pružné a stále se pohybují. Ani země není patrná v celém vesmíru rozdílně a vše kolem má podobnou formu plující nekonečnem. A nyní si přeneste toto vědomí zpět do těla a nesnažte se tomu rozumět či to jinak škatulkovat, to je jen jiná realita, jiná dimenze, kterou již můžeme vnímat, avšak porozumět jí je zatím mimo naše možnosti.

Takže, pokud učiníte další navazující krok v tomto rozpínání se, tak mi napište a sdílejte to s těmi, co hledají cesty vyšších pravd.

S láskou a světlem se 16.7.2012  loučí Robert Endl  

dotekyduse@seznam.cz   www.dotekyduse.cz  

 
 
 

 

Celusius

 

 

Poslední dobou, mi vždy když jsem byl v klidu a sám na procházce, hlavou projelo místo, které jsem dosud nikde tady neviděl. Toto místo, o kterém budu nyní psát zde, jsem si pár dní procházel a chtěl ho poznat nejen pro tu krásu, ale pro tu čistotu a klid ve všem a v každém. Celusius. Mé nalaďování začalo před školou, když jsem s kočárkem čekal na děti a jen jsem vnímal tu čistotu sněhu. Viděl jsem bytosti, které vypadají téměř stejně jako my tady, jak jen tak sedí či stojí a tváří se šťastně. Kolem mne krásná zelená krajina, trošičku připomínající  udržované golfové hřiště, avšak místo jamek stejně zatravněné domečky půlkulatého tvaru, které jako by vyrůstaly ze země a naprosto s ní souzněly. První myšlenka, která mnou projela, byla o tom, že se asi dívám na budoucnost země, či možná na některou z její minulosti. Prozkoumám to, řekl jsem si a pustil jsem blíže ten obraz, který jsem nemohl zařadit do toho, co jsem již znal. Přiblížil jsem  se k jedné bytosti, která se na mne usmívala a vypadala, jako když na mne čeká.

Toto je planeta sdílení, to je to, co vidíš, to, co Tě zaujalo. Řekl mi ten muž, či žena?

Zde není oddělení, zde jsme celek toho, co znáte vy na zemi. Žena i muž již splývají v jednom těle a jsou v rovnováze jedním. Má pozornost utkvěla na vyslovování, bez pohnutí či otevření rtů. Vlastně všichni hovořili a přitom se zavřenými ústy. Také to děláš, zaznělo od mého průvodce, který se na mne stále krásně usmíval a svým pohledem mi dával znát svou jednotu se mnou. Sáhl jsem si na něj a zmáčkl mu paži, abych věděl, zda je hmotný, či jemnohmotný, a připadal mi stejný, jako je to u nás. Je to tak na půl, ve srovnání s vámi, řekl. Máme těla, která vypadají podobně, ale jsou jemnější co do energií a fungují jinak. Nestárnou, jsou věčná a čas, který znáte u vás, na ně nemá vliv. Jsme tu jak dlouho sami chceme a pokud se někdy rozhodneme to změnit, prostě odejdeme jinam, do jiných forem bytí. Žijeme tu, abychom sdíleli vše, co potřebujeme zažít, a tím se posouváme dál, bez potřeby to prožít. Jednoduše se naladíme, přehrajeme si prožitek, procítíme si ho a již ho potom obsahujeme. Tím jsme součástí celku, avšak nepotřebujeme k tomu všechny ty emoce, které jsou destrukční. Jsme v lásce a míru stále. Potravu nepřijímáme a žijeme z toho, co je všude kolem, čemu vy říkáte prána. Jsme toho stále součástí a nejenom toho, ale i všeho ostatního, protože vše žije, i ty příbytky jsou živé a obsahujeme je a oni nás. To už jsme ale stáli uvnitř jednoho domečku a díval jsem se, že vypadá uvnitř stejně jako zvenčí a stále jsem byl vlastně venku, což jsem nechápal. Jsme stále součástí, vždyť jsem Ti to říkal, řekl mi myšlenkou a stále se smál. Napadlo mne, zda je toto můj domov, když mne to sem zaválo, ale odpovědi mého průvodce na mé myšlenky v sobě rovnám dosud. Zde žijeme, protože jsme již vše obsahovali, ale nechtěli ještě ukončit hmotné bytí. Spousta nás byla na různých planetách a někteří, co tu jsou, znají dobře i zemi. Avšak již nás nebylo třeba a ušli jsme si svou cestou to, co vy máte ještě před sebou. Ty jsi cestovatel, hledáš všude a cestuješ vědomě i nevědomě po celém vesmíru. Proto jsi teď tady. Je to běžné v celém vesmíru, že vědomí, které je nespoutané hmotou, takto cestuje a váš rozum to ještě nechápe. Každý cestovatel musí dost cvičit, aby přitáhl ke svému hmotnému tělu i poletující vědomí, poznamenal laskavým hlasem a tím mi odpověděl na nevyřčenou otázku, o všude probíraném uzemňovaní.  Stále usmívající průvodce byl skutečným a já věděl, že se sem vrátím, protože je zde absolutní klid a nádhera, která mnou prostupuje. Znáš Ježíše? Řekl jsem a čekal úžas. Celý vesmír zná Ježíše, řekl mi klidně a pokračoval dále. Celý vesmír zná i Tebe a zná i každou jinou duši. Všichni obsahujeme jeho i Tebe i každičkého jiného tvora, jsme jejich součástí po všechen čas v teď. 

Máte pro lidstvo nějaký vzkaz, moudro? Lidstvo nepotřebuje další moudra, vše již tam máte. To, co potřebujete, je láska v každé vaší myšlence, v každém vašem konání, v každém vašem vztahu, ve všem, co tvoříte. Dokud nebudete milovat vše, co děláte, každého, s kým něco sdílíte, dokud myšlenka nebude láskou a láska nebude vaším nepřetržitým vyjadřováním, neposunete se dál od nižšího k vyššímu. A stále se na mne usmíval, i přes to, co mi právě řekl, jako by jen četl jakousi příjemnou knihu. Ano, sem se určitě ještě podívám, řekl jsem si a navrátil se ke svému tělu s vděkem, co vše jsem se dnes krásného naučil si uvědomovat.

 

 

S láskou a vděkem Robert Endl   dotekyduse@seznam.cz

22.02. 2012  Chrudim