Kalendář
Prosinec 2011
Po Út St Čt So Ne
« Srp   Led »
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Top list

TOPlist

Archive for Prosinec 2nd, 2011

 

                               Znovunalezená krása jednoduchosti

 

 

Tento článek věnuji každému, co si láme hlavu nad tím, co dělat pro své zdraví, a nevyzná  se ve všech těch zaručených způsobech, cvikách a sestavách, které zde na zemi máme pro svou potěchu. Nejprve Vám musím povědět, zapomeňte na všechny složitosti, které se zde vyučují a přitom se v nich málo kdo najde. Je to úžasně jednoduché a budete nad tím kroutit hlavou, jak málo stačí, aby tělo zvýšilo svůj výkon a fungovalo, jak má. Všimněte si, jak každé malé dítě se po spánku protahuje, nebo jak pes či kočka protahuje svůj hřbet, než se rozhodne k pohybu. Je to totiž úžasně prosté. Kolem páteře jsou kanálky, kde proudí energie,  do každičkého svalu a každičkého orgánu, a pokud se správně aktivuje, je jí dostatek na chod celého těla. Tak jen se naučit si naslouchat. Ono totiž protahování, které zde zmiňuji, cítíte kolem páteře a uprostřed těla až slastně příjemně, a to je právě ta energie, která se má rozhýbat a putovat dál. A pokud tuto energii svou myslí povedete při protahování do míst, kde Vás něco tíží, pocítíte za krátký čas příjemnou úlevu v dané oblasti a po opakování dáte zase tělo či orgány do pořádku. Takže, pokud si najdete na sebe čas a věnujete si ráno po probuzení, kdy ještě ležíte, krásných 10 minut a budete se protahovat, určitě ještě v tom dnu zjistíte, že prášky na bolest vlastně nepotřebujete, že máte o moc lepší náladu a je Vám o pár let méně.

Tak a to si myslím stojí za to, takto se hýčkat a ještě být odměněn. Člověk nemusí být mistrem Reiki, aby si dokázal pomoci, nemusí být duchovním, aby dokázal vnímat sám sebe. Nemyslíte? Tak přeji krásné protahování v pelíšku a věřte, že všechny ty obličeje, co budete dělat k tomu patří.

               S láskou Robert Endl

             dotekyduse@seznam.cz

                8.5. 2011  Pardubice

Znamení kříže

 

 

Symbol kříže, je starý jako myšlenka sama a je dán do celého vesmíru od počátku stvoření. Má pozemská cesta je s křížem nesprávně spojována s utrpením, jen proto, že mu zde bylo přihlíženo. Kříž jako takový, je znamením světla a toto světlo lze skrze tyto energetické zářiče vrátit zemi, což je jejich hlavní význam zde.

Nyní nastal čas, dát světlo do míst, kde ční kříže, očistit zem i minulost od zátěží, jenž Vám nedovolují pozvednout vibrace své ještě blíže ke mně. Ukáži Vám, co hledáte vyšší pravdy, způsob, jak skrze tyto kříže očistit svět a dostat se do vibrací blažené lásky, kde jsem i Já, Ježíš, zvaný též Nazaretský.

Postup, jak vracet světlo světu, je prostý a není zde k tomu potřeba mistrů, či zvláštního postavení. Nejprve se naladíte na učení Já Jsem a sjednotíte se svou Božskou podstatou stvořitele ve Vás.

Já Jsem vzkříšení a život

Já jsem vše uzdravující světlo tohoto místa

Já Jsem ta věčná zář světla, jenž vyživuje natrvalo toto místo, bez ohledu na čas či prostor

Bože otče, vracím Tvým jménem světlo tomuto místu, děj se vůle Tvá

A potom udělejte v místě světelného sloupu znamení kříže palcem, pro uzamčení tohoto záměru.

Vidíte, jak prosté je tvořit krásu, přitom je Vaše Božské právo takto žít a naplňovat Vaše poslání.

Já Jsem Ježíš Nazaretský, má krev proudí v žilách Vašich, mé světlo hledejte ve svých    srdcích, jsem světlem Vašich věků, amen.

Robert Endl

dotekyduse@seznam.cz

 

Jednorožci

 

 Jste moudří, že jdete touto cestou, zaznělo u mého ramena při našem setkání, a od toho okamžiku jsem žasl nad vším, co jsem směl zažívat. Počátek však byl v odhodlání, že sobě a kamarádce Esmin dopřeji posvátný obřad jednorožců se zasvěcením.

Tak, jak jsem krátce nato zjistil, toto bude jiné, tady rozum ani potřeba cosi učinit, nemají svůj prostor.

Další slova, která zazněla, dala všemu spád a vše již šlo samo, bez mého přičinění. Rozhodnout se, pro vědomí jednorožců, znamená stát se jednorožcem, zaznělo. Pak jsem jen vnímal, jak mé tělo mění svůj vzhled a šimrání nad čelem mi odpovědělo i na otázku týkající se rohu. Podíval jsem se na sebe a nestačil se divit té nádheře a ladnosti. Kopýtka jsem měl stejně zázračná, jako jsem znával u svého kamaráda a mohl jimi zem zdobit drahokamy radosti, jak jsem je nazýval, když jsem to dříve vídal dělat svého jednorožčího přítele, hlavně v blízkosti bezdomovců. Rozhlédl jsem se kolem sebe a žasl nad tou barevností světa a všeho kolem mne, jako by vše světélkovalo a bylo domalováno někým z říše fantazie. Roh je Boží moudrost a absolutní napojení na ní, zaznělo známým hlasem. Avšak mé udivení teprve mělo přijít. Po dovádění v těle jednorožce a nabažení se pohybu, který jsem do té doby neznal, jsme se svou kamarádkou Esmin dorazili do lesíka plného barev, kde nás čekala studánka poznání. Já u té své jsem chtěl spatřit jak vypadám a tak jsem se nahnul a prohlédl si tu jednorožčí krásu, která se ale k mému podivu změnila v ženu. Ztělesňuješ zde ženský princip v tomhle těle, bylo mi řečeno. A hlas jednorožce pokračoval dál. Každá studánka, ukáže svou tvář jen toho, komu patří. Voda, v ní jsou slzičky, které jsi tu odplakal.

Vykoupáním ve své studánce, ze sebe smýváte to lidské a stáváte se posvátnými bytostmi. Koupejte se ve svých slzách, je to to nejsilnější, co tu smíte zažívat. Po vykoupání a dovádění s Esmin jsem ve vodách slz, již nebylo žádných potřeb a oba jsme spočinuli v „Jsem“ a v čistém bytí.

Po návratu do světa lidí jsem ještě dlouhé hodiny vnímal sebe jinak a toto vnímání si myslím již ponechám.

Ač spousta detailů a bytostí zde nedostala své řádky, to podstatné o studánce jsem chtěl přinést pro Vás hledající, k Vašemu užití a věřím, že užijete správně, světýlka.

 

                 S láskou jednorožců Robert Endl, dotekyduse@seznam.cz

                                      4.8. 2011, v Pardubicích

 

 

 

 

 

 

 

Draci

 

 

Po zasvěcení jednorožcům zůstalo mé vnímání jemnohmotného světa silnější a mé povídání si s kamarádem z tohoto světa nabylo ještě větší rozměr. Při jedné ranní cestě na vlakové nádraží, kdy jsem si povídal a dováděl se svým kamarádem jednorožcem, mi myslí prošla vzpomínka na draka, který se mnou chodíval. Stále tu jsem, zaznělo u mé levé nohy. Jen jsi mne přestal vnímat a soustředil se na jiné věci. Dráček velikosti většího psa šel spolu s námi a já se začal ptát, protože mne zaujala malá velikost ve srovnání s jednorožcem. Takto jsi to chtěl, abych mohl všude s tebou, řekl mi dráček trošku pobaveně. Můj zrak spočinul na jeho křídlech a vnitřní touha znát ten pocit takto se přemisťovat byla ve mne lehce k přečtení. Létání mi není nijak neznámé, ale křídla jsem ještě nezkusil a moc bych rád. Tak pojď a nech v sobě narůst draka, řekl mi znovunalezený přítel. Narůst draka? Pomyslel jsem. Takovou zkušenost již mám s jednorožci, tak to určitě půjde. V tu chvíli jsem zrovna procházel kolem velké výlohy a uviděl, že mne ani nepojme celého, jak mé tělo narůstalo. Nohy i ruce mě začali celé mravenčit a jen jsem vnímal tu sílu, která s tou energií draků přišla do mého těla. Začal jsem chápat jejich dar magie a to, čím jsou jiní od jednorožců. Dar, který přináší a ztělesňují, je jejich obrovská vůle, pevná jako skála. Avšak vůle pozbývající ego. To přesně tu učili Merlina v dobách dávných, takto tvořit vůlí jdoucí ze středu, která neobsahovala ego. Prohlédl jsem si svá křídla, mé tělo bylo tak pevné, tak bezpečné, jako bych byl v pancíři a má síla stále rostla. Ani má síla hlasu se nedá dost dobře popsat slovy a žhnoucí srdce bylo neuvěřitelné. Kamarád drak již dávno poletoval nade mnou a volal na mne, tak pojď, neboj se a poleť. Ještě pár desítek metrů jsem šel, než jsem se odhodlal tu masu těla odlepit od země. Prvních pár mávnutí křídel bylo nesmělé, ale po pár desítkách metrů jsem již letěl ladně a užíval si ten pocit, jak mám nad sebou pevnou kontrolu. Zakroužil jsem nad vysokým domem a můj kamarád mne vyzval, ať letím za ním do dračího města. Máte město? Zeptal jsem se radostně. Ano, támhle nad mrakem, odpověděl. V tom jsem již ale viděl ohromnou bránu, před kterou jsme přistáli. Zabouchal, brána se otevřela a za ní stáli další draci. Á další nalezenec, zaznělo od jednoho z nich a v ten okamžik jsem věděl, proč tam jsem. To vědomí, že každá duše putuje a sbírá střípky toho, co má obsahovat, aby pochopila vše v sobě obsažené, vše obsažené v každičké bytosti, a doputovala až k celistvosti. Většina k tomu dojde nevědomě, avšak jejich cesta bývá zdlouhavá a nesnadná. Další skupinka duší, které tu nazývají nalezenci, které jsem já zval probuzelé duše, si putují vědomě, protože jsou k těm prožitkům přitahovány a tím jdou cestou nejkratší. Draci zatím kolem mne udělali kruh a já vnímal tu sílu a posvátnost okamžiku. Zjistil jsem, že můj průvodce vůbec není malým dráčkem, ale s mou velikostí přišla i ta jeho a vše do sebe začalo zapadat. Jeden z draků přistoupil ke mně a v rukách držel královskou korunu. Nasadil mi jí a mnou projel zvláštní pocit. Řekl, teď jsi král. Koruna Ti dává moc řídit vše ve Tvém životě. Uvědomil jsem si, že již dávno jsem pustil otěže svého života a nechal vše plynout a teď jsem s touto korunou dostal dar vůle řídit svůj vesmír. Čas plynul a já se po rozloučení navrátil branou draků a ještě jednou jsem mohl při letu vnímat ten pocit svobody. Drak letěl se mnou, ale již nebyla potřeba slov a pozvolna jsme přiletěli až do míst, kde jsem před chvilkou odletěl ze světa lidí. Zaradoval jsem se, protože kamarád jednorožec šel stále se mnou, cestou na vlak. Jé, ty jsi tady? Řekl jsem vesele. A kdopak by hlídal asi tak Tvé tělo, když si někde lítáš, zazněla odpověď usmívajícího se kamaráda. Proto tímto děkuji všem Vám, kteří se staráte o mé tělo, duši a všechny mé záležitosti, když zrovna brouzdám ve vodách poznání a prožitků. A malinké zamyšlení na závěr. Před mnohými lety, byli v Číně pozicí draka tajně vyučováni pouze panovníci a ostatním pod trestem smrti byla zapovězena. Tak světýlka, přeji Vám všem úžasný pocit z draka v sobě a hýčkejte se.

Robert Endl   dotekyduse@seznam.cz

7.8.2011   v Pardubicích