DOTEKY DUŠE

Archive for the ‘Moudra druhých’ Category

Poselství světelného průvodce Dejvá Li

dne 2.2.2012

 

Milovaní,

Prosím, nezapomínejte na každodenní  uvědomování a pociťovaní vděku za dar života!

Sám život, který žijete je velikým darem, darem prožitků:

prožitků poznávání sebe i okolností bytí,

 prožitků zkušeností příjemných i nepříjemných,

 prožitků lásky,

 prožitků úspěchů i neúspěchů,

 prožitků vlastního dechu,

 prožitků vlastního pohybu,

 prožitků vlastních tužeb,

 prožitků jejich naplňování,

 prožitků ztrát i nálezů,

 prožitků svěžesti i únavy,

prožitků sdílení s druhými i prožitků samoty,

… život je darem prožívání…. Větší dary, než dary prožívání vám život nepřináší.

 To ostatní kolem vás je pouze kulisa právě k tomu, abyste mohli prožívat… mějte toto na vědomí a nebudete tolik prožívat smutky a zklamání, z domnělých ztrát se stanou přínosy, ze zdánlivé samoty se stane sdílení se sebou samým, ze zdánlivého neúspěchu se stane důležitá zkušenost, která vás posune vpřed ve vašem rozvoji.

Vy jste ti, kdo určují, jak s darem života naložíte, vy jste svobodné bytosti, vy jste tvůrci svého prožívání.

Prožitek vám nikdo nevezme, prožitek neztratíte, ten je ve vás navždy otištěn.

To vy k prožitku  zaujímáte postoj a ten postoj je buď pro vás obohacující, přínosný, nebo omezující, nepřínosný.

Zdánlivé neštěstí můžete svým postojem změnit ve velice cennou zkušenost.

Zaměříte se na prožitky a to vám umožní více být v přítomném okamžiku, neuvíznout v minulosti a neupínat se na budoucnost.

 Žít tady a teď plně ve vědomí vlastního prožitku je cestou ke zdraví a radosti, k posílení vědomí vlastní hodnoty.

Učte se zaměřovat na své prožitky, zaujímejte k nim prospěšné postoje a dar života pro vás bude opravdovým darem!

Zkoušejte to, skutečně prožívat: několikrát za den se zastavte a prožívejte vlastní dech, prožívejte pohyby vlastního těla, prožívejte vlastní pocity… buďte vědomě přítomni ve vlastním životě!

 

S láskou Dejvá Li

Poselství přijala Ivana Verner

PhDr Ivana Verner
Poradenství pro zdraví fyzické i psychické, rozvoj osobnosti a sebepoznání , relaxace, meditace
Rabštejnská Lhota 58, 53701
www.nasandel.cz

Transformační příznaky

 

Symptomy  mezidimenzionálního  přechodu, jinými slovy transformační příznaky   S námi lidmi se něco děje, nelze to přehlédnout. Sami to totiž zažíváme každý den, cítíme se křehčí než dřív, máme výkyvy energie a emoční výkyvy, někdy se cítíme vnitřně rozpolcení nebo v chaosu, dokonce si už někdy nejsme jistí tím, co je realita a co ne. Odborníci to nazývají psychospirituální krizí a my to považujeme za projev transformace a za průvodní jevy přechodu lidí a planety Země do vyššího frekvenčního pásma, neboli „jiné“ dimenze. Jsou to příznaky, tělesné i psychické, které nelze z medicínského pohledu vysvětlit a jako takové je nelze léčit. Za to je snadné je vysvětlit z pohledu transformace a s tím související přeměny našich těl.   Čeho se v naprosté většině případů nemusíme bát:   Tělesné projevy:   Rozličné tělesné pocity Vlny a návaly horka a zimy, vnitřní zimnice, vnitřní „třas“, jako by se nám chvěly či poskakovaly buňky. Dále pocit jako by tělo bylo „rozložené“, tělo se může cítit (obzvláště po nočních „očistách“) bolavé a „křehké“. Mravenčení je projevem vámi procházejících očistných energií, případně pročišťování těla na buněčné úrovni. Někdy můžete z intuice zaznamenat povel: Lehnout! nebo Do klidu! Poslechněte jej, s největší pravděpodobností je pro vás připraveno větší čištění, při kterém je vhodné být v klidu. Fyzické obtíže Časté jsou pocity žaludku „na vodě“ (v Mayském orákulu se hovoří o vesmírné/kosmické mořské nemoci). Dokonce některé střevní obtíže mohou souviset s očišťováním organismu v rámci prosvětlování a zvedání vibrací. Mohou se objevovat různé bolesti hlavy. Častější jsou také bolesti v krku a kašel, které nesouvisí s nachlazením či jiným onemocněním. Mohou na vás jít mdloby. Někdy se objevují prudké změny tlaku. Výkyvy energie Klasickou oblastí, kde se změny ve vibracích projevují, jsou energie. Mnohem častěji a ve větší míře se objevují výkyvy energií: pocit rychlé ztráty energie a vyčerpání ( nebojte se po kratším odpočinku energii zase získáte ) a přívaly aktivní energie ( a to někdy i v noci ). Se zrychlováním času a změnami energií souvisí i vaše odlišné fungování, vaše tělo může mít zvláštní požadavky odpovídající současnému stavu energií a momentální úrovni čištění vašeho organismu a jemnohmotných těl.     Psychické stavy: Čas, prostor a realita Objevují se stavy, kdy se jakoby zastaví čas nebo jeho vnímání se velmi změní. Můžete vnímat a cítit subjektivně jiné velikosti a poměry mezi vaším tělem a prostorem nebo máte například odlišný pocit z vlastního těla: je lehké, průsvitné, velké, prosvětlené, apod. Zároveň se můžete ocitnout „mimo realitu“, kdy jakoby nevíte, co je reálné a co ne. Jakoby všechno, co jste zatím prožívali byl jen sen. Paměť a myšlení S navyšováním vibrací se často objevují poruchy paměti, dlouhodobá paměť se jakoby gumuje, zároveň k tomu, co jste prožívali kdysi, ztrácíte vazbu. Můžete mít pocit, že jste někdo úplně jiný než dřív. Postupně vám může přestávat fungovat levá hemisféra, tzn. dlouhodobá paměť, krátkodobá paměť i myšlení. Je možné, že chvílemi nebudete schopní vypočítat kolik je 5 a 7, nebo si vzpomenout, kam právě jdete nebo co jste chtěli říct a podobně. Toto všechno souvisí s postupným přechodem z užívání levé hemisféry k používání hemisféry pravé. Naučte se naslouchat hlasu intuice, může se stát, že to bude to jediné, co vám zbude.   Přeji vám co nejméně „poruch“ a bezpečný přechod do reality budoucnosti !

 

 

Elisabeth Haich

výtažek z knihy: Sexuální síla a jóga

Sedm stupňů Jakubova žebříku

 

 

 

 

Dokud je člověk ještě nevědomým živočichem, působí v něm jeho síly Logosu nevědomě, automaticky, podle zákonů přírody jako u zvířat. Jeho pohlavní síla u něho působí jako čistě zvířecí tělesný pud, který ho žene k tomu, aby se zbavil pro své nervy nepříjemného napětí z nashromážděné plodivé síly. Podle toho je také jeho stav vědomí jen zvířecím pudem k vybití. O lásce ještě nemá tušení, protože ještě nemůže zažít a duchovně projevit touhu po lásce, spící v podvědomí. Jeho vyšší střediska jsou ještě v latentním stavu, jeho srdce je mrtvé. Z této zdánlivé smrti ho probouzí jeho pohlavní pud. Ve svém tělesném vzrušení, zahřátý svou sexuální silou instinktivně hledá partnerku. Příroda ho přelstí. Neboť celé pohlavní vzrušení živočicha nemá jiný účel než zplození potomků, vedení velkého proudu života dále, aby se dosáhlo velkého cíle – zduchovnění Země. Primitivní člověk nemá o tom všem tušení. Poddává se své tělesné touze po ukojení. Avšak životní způsob lidí a všeobecné lidské mravy mu nedovolují, aby se mohl vyžít ihned, jakmile ho k tomu dráždí pud. Ať se mu to líbí nebo ne, je nucen čekat na ukojení svého pudu kratší nebo delší dobu. Dokonce v primitivních kmenech černochů a Křováků musejí dospělí mládenci čekat se svými zdravými pohlavními touhami na velkou slavnost. Teprve potom jsou zasvěceni do tajemství pohlaví. Ať v jiných světadílech nebo na Západě u bílých ras musí napřed čekat se svým pudem, než konečně najde možnost, aby uspokojil svá pohlavní přání. Naproti tomu zvíře, postižené pohlavním pudem, hledá vhodného partnera a většinou ho i hned dostane. Situace tedy od člověka žádá kratší nebo delší dobu čekání. Během tohoto čekání se v něm stupňuje napětí, a protože nenalézá rychlé uvolnění normální cestou, hledá tato síla v nervových kanálech jinou cestu k vybití. Neuspokojené napětí se samo stupňuje, a tak je člověk nabíjen stále vyššími vibracemi, stále vyššími krevencemi. Ale stupňují-li se frekvence síly, není již tato síla také totožná s tou, kterou byla dříve. Uskutečnila se první, i když malá přeměna sexuální energie!

         Nové napětí, vzniklé nastřádáním, působí nyní svými vyššími frekvencemi nejen na pohlavní orgány člověka, ale i na vyšší orgány, které jsou schopné přenášet a projevovat zvýšené vibrace. Pud působí na jeho rozum. Láme si hlavu nad ideou, aby našel řešení. Tělesné přání probouzí jeho vědomí. Tím se uskutečňuje, i když ještě ospalé, prvé uvědomění. Dříve nebo později najde příležitost, aby mohl vyžít své pohlavní touhy, nemusí je tedy potlačovat. Tím je učiněn prvý krok k přeměně pohlavní síly. Přirozeně to nejde tak jednoduše a rychle, jak se zdá podle tohoto líčení. Také působení je u každého jedince různé, ale výsledek je tentýž.

         Jak již bylo řečeno, vyvíjí v sobě člověk chorobné nervové, často velmi nebezpečné stavy, jestliže žije zdrženlivým způsobem, přestože ještě neumí převádět své sexuální síly v tvůrčí energii. Tyto stavy se v dnešní psychiatrii nazývají „potlačením“. Jestliže ale v témž vývojovém stádiu zadrží svůj pohlavní pud na kratší dobu a potom bez zábran prožije, nezpůsobuje si potlačení. Aniž to chtěl, učinil prvé kroky na cestě k přeměně sexuální síly v tomto ještě neuvědomělém stavu. Co ho k tomu přinutilo? Neukojená sexuální síla. Sexuální síla nám tedy pomáhá přeměňovat sexuální sílu. Rozehřála výše své napětí právě chybějícím ukojením a trochu zvedla a rozšířila vědomí duchovní snahou. A tak člověk stoupá krok po kroku vždy, když nemůže ihned splnit svá sexuální přání, po žebříčku uvědomění o příčku výše, až dosáhne stupně, kdy si uvědomí nejen své tělesné přání, ale také sám sebe, své Já. Hnací síla v něm ale nepřestává působit a žene jej svým stále opakovaným stupňovaným napětím dále, pomáhá mu a nutí ho, aby zažíval pozvolna odpovídající vyšší stavy vědomí. Pozvolna dosáhne stupně, kdy ve svém vzrušení nezažívá již jen zvířecí pud po vybití, nýbrž zažívá i projevuje první úsvit lidské sounáležitosti, i když ještě v primitivním tělesném projevu. Může to být ještě jen vášnivá touha po vlastnictví a poddanost. Přesto vzniká mezi ním a jeho partnerkou, kterou blíže poznal během tělesného spojení, nový lidský vztah. Dostavují se první něžnosti, první poslové lásky. Jeho mrtvé srdce se pozvolna časem prohřeje a probudí. Vyrůstá z čistě pohlavního pudu po vybití na vyšší, na druhý stupeň projevu – zamilovanost. Tím se stává z bezvýznamného masového člověka individuem, není již dále spokojen bez výběru s každou partnerkou a začíná toužit po partnerce, která se k němu více hodí a je mu více podle vkusu. Možná uplyne více životů, nežli dosáhne z primitivního nevědomého pračlověka, na jehož stupni začal vývoj, tohoto druhého stupně. Ve věčnosti je ale dost času.

         Primitivní člověk je spoutaný ve vězení pomalého, přirozeného a dlouhotrvajícího vývoje. Začne možná žít v příštím životě teprve na třetím stupni uvědomění. Nyní již svůj pohlavní pud nevyžívá nevybíravě. Je vybíravější a snaží se také, aby se líbil své partnerce. Jeho spojení s osobou druhého pohlaví je směsí sexuálního přání a pocitu sounáležitosti, spojené s lačností po vlastnictví, která je sice primitivní a velmi sobeckou, ale přece nízkou formou lásky. Jeho původně čistě pohlavní pud se proměnil v zamilovanost, která ho váže na určitou osobu. Tato zamilovanost je ještě rozpalována pohlavní silou, stupňovanou čekáním. Tím, že doufá, že dostane tuto jím vyvolenou osobu, se jeho sexuální touha stupňuje. Takové již výše vyhnané sexuální síly působí zesíleně na vyšší střediska, jestliže při svém vybíjení narazí na překážky. Často uschopňují průměrné lidi k mimořádným výkonům. Mohli bychom vypočítat četné příklady ze životopisů lidí, které ukazují, jakých ostrovtipných a špičkových výkonů jsou schopni milující lidé pomocí svých neukojených pohlavních přání, chtějí-li dobýt nedosažitelného partnera v lásce přes všechny překážky. Neukojená sexuální síla působí silně pobízivě na vyšší střediska, především na rozum. Rozpálený rozum slibuje milujícímu nejvyšší štěstí pomocí splnění sexuálních tužeb. Tímto vzájemným působením je zamilovanost stupňována a oni se rozhodnou již z lásky, že založí rodinu. Když dosáhl svého cíle a oženil se, najde sexuální síla svou cestu jako pohlavní síla a může se nerušeně ukájet. Většinou se však stanou z ostrovtipných milovnických hrdinů a hrdinek spokojení a unudění měšťáci, až je donutí obraty osudu k nové přeměně sil. Muž začíná, veden přírodou, myslet více na svou práci, aby zajistil své rodině lepší život, i když ještě ne zcela z čisté tvůrčí radosti. Snaží se více vydělat. Tím je nucen, aby vedl do vyšších kanálů více síly, a těmito kanály prožívá větší část své tvůrčí síly. Tak je průměrný člověk nucen svou sexuální silou, svou zamilovaností k tomu, aby svou hnací sílu řídil částečně na mentální úroveň a přeměňoval v myšlenkovou sílu. Učí se pozvolna poznávat radost z tvůrčí síly, a tím také poprvé zažívá jistý druh sebedůvěry. Jeho sebeuvědomění roste a rozšiřuje se. Časem a zvykáním si se lačnost po vlastnictví a žádostivost po své životní družce, která se zatím stala matkou jeho dětí, mění v duševní lidské spojení, v láskyplnou rodinnou sounáležitost, ve vyšší, nesobeckou formu lásky.

         Tak řídí nepozorovaně a nevědomě své sexuální síly stále více do vyšších středisek a pozvolna dosáhne dalšího, čtvrtého stupně vědomí. Začíná přijímat a vyzařovat stále vyšší vibrace. Tyto dráždí a otevírají stále další, vyšší nervová střediska. Začíná myslet ještě více a ne již jen na to, jak ještě lépe uspokojit své pudy, jak by si mohl opatřit ještě více smyslných pohlavních radostí a požitků. Začíná se zajímat také o vyšší věci. Hledá ve svém životě více obsahu, stává se pozvolna individuálnějším. Ví, že ho může uspokojit také v tělesné lásce jen partnerka, která se k němu hodí a má plné porozumění. Hledá a čekává od své partnerky v lásce podobný způsob myšlení, podobný vkus. Při svých vystupňovaných nárocích v lásce ale stále řidčeji nachází správnou partnerku, a proto může najít stále řidčeji plné sexuální uspokojení. Čím vyšší je chuť, tím hůře se uspokojuje. Jeho neuspokojené a nastřádané sexuální síly nutí jeho vědomí, aby stoupalo rychleji, ještě výše a vnímalo vyšší vibrace. Tím oživuje nejbližší vyšší středisko. Jeho zájem se zaměřuje na vědění! Tak dosahuje čtvrtého stupně a vrůstá do něho. Začíná studovat, učit se, chtěl by vyluštit tajemství světa. Jeho duševní horizont se rozšiřuje. Jeho tvůrčí síly se neprojevují jen pomocí těla jako pohlavní síla, ale jako síly myšlení a citu a jako zesílená síla vůle. Dělá „kariéru“, zaujímá možná vedoucí místo, vyčnívá z masových lidí. Protože má v sobě vyšší životní napětí a stal se uvědomělým ve vyšších frekvencích, řídí do svých pohlavních orgánů vyšší vibrace a tomu úměrně se zvětšuje jeho tělesná sexuální schopnost! Čím výše stojí jeho vědomí, tím vyšší a silnější energii může člověk také řídit do svých nižších nervových středisek. A má úměrně vyšší radosti v sexuální jednotě! K tomu ale potřebuje právě tak vysoko stojící partnerku. Hledá ve svém milostném životě stejnorodou, chápající hodnotnou ženu, s kterou může mít hluboké duševní a duchovní spojení. Má zkušenost a ví, že skutečně obšťastňující radost a dokonalé tělené a duševní uspokojení je možné jen s důstojnou, stejně hodnotnou partnerkou. Musí mít schopnost sledovat ho až do stejně vysokých vibrací a tyto opětovat celou bytostí, nažhavenou vášnivou a vznešenou láskou! Zná již ohromný rozdíl mezi kvantitou a kvalitou a žije podle toho, protože jinak již žít nemůže.

         Velice smutné je potom, mohl-li by člověk vyššího stupně vývoje prožívat a dávat v lásce docela vysoké napětí, ale partnerka ho nemůže následovat. Jak strašně sám se cítí takový člověk!

         Na mořském břehu se při odlivu najdou nesčetné mušle, které zde leží vyvržené vlnami na zem a sluncem vysušené. Jako dítě jsem se pokoušela skládat k sobě poloviny mušlí, aby byly opět spojené. Bylo zde mnoho jednoduchých, které byly zcela hladké a měly také plochý hladký okraj. I když dvě poloviny nepocházely z jedné a téže mušle, hodily se k sobě většinou celkem dobře a mohla jsem je opět zavřít. Řidší již byly mušle, které nebyly ploché, nýbrž byly na povrchu a okraji zvlněné. Byly mnohem hezčí a odlišnější. Tyto jsem mohla vložit k sobě jen tenkrát, byly-li polovinou téže mušle, tedy jen když k sobě patřily. S cizí polovinou mušle nebyly v souzvuku.

         Tak je to také s námi lidmi. Primitivní člověk by našel mnoho partnerů, s kterými by mohl žít v míru. Muž stvoří existenci, pracuje pro rodinu, žena se stará o muže a děti, nesou společně v míru břímě života. Zvyk, společné děti a rodina je spojují, ale bez hluboké duševní sounáležitosti, protože ještě nejsou duchovními ani individuálními. Čím duchovnějším, čím diferencovanějším a individuálnějším se člověk stává, tím je pro něj důležitější, aby jeho manželský partner odpovídal jeho vývojovému stupni. Čím je charakter člověka vyspělejší, tím méně může žít v lásce s partnerem, který se k němu nehodí, a nemůže mezi nimi vládnout mír. Čím výše člověk stojí, tím je pro něj důležitější, aby duchovní stupeň jeho partnera, inteligence, způsob myšlení, názory až do detailů v lásce, dokonce celá povaha se k němu hodily. Jen s ním může mít také obšťastňující, uspokojující sexuální spojení, ve kterém zažijí obě části dokonalou jednotu v duchu, v duši a v těle.

         Tak člověk pomalu vyrůstá do pátého stupně. Na tomto stupni je tak daleko, že může projevovat své tvůrčí síly právě tak jako sexuální, jako duševní, mentální a duchovní energie a také jako stále stoupající zocelující se sílu vůle. Vyzařuje svou sílu podle svého stavu vědomí ve směru svého přítomného zájmu částečně již čistě duchovně, částečně duševně a také tělesně. Oživil svá vyšší nervová a mozková střediska, která mají schopnost přenášet čistě duchovní energii a vysoké napětí. Odpor jeho nervů, jeho těla je tak vystupňován, že může unést beze škody vysoké duchovní vibrace a projevovat je jako sexuální sílu. Ve své lásce je vášnivý, projevuje ji z vnitřní, duchovní sounáležitosti. Jeho již od narození silné, odolné pohlavní orgány jsou tomuto úměrně schopny projevovat vysoké vášnivé napětí. Všechny ventily na pěti úrovních, od duchovní až po tělesnou, jsou otevřeny. Jen dvě mozková střediska, která jednou povedou nejvyšší božské vibrace, jsou ještě v latentním stavu.

         Jestli člověk vyzařuje všechny své síly rovnoměrně, pak také samočinně vyvinul všechny orgány svého projevu rovnoměrně. Proto žije vysoce duchovní člověk v hezky tvarovaném zdravém silném těle. Teprve na tomto stupni může člověk vzdát své sexuální projevy, chce-li, aniž by utrpěl škody, bez chorobné nervozity a jiných potíží. Může totiž bez zábran projevovat své síly na vyšších úrovních. Kam tak řídí svůj zájem, to je své vědomí, tam se projevuje jeho vysoká tvůrčí síla prostřednictvím nervových a mozkových středisek a patřičných orgánů. Může projevovat svou tvůrčí sílu jako sexuální sílu a zažívat jako lásku, plodit děti, nebo zamíří-li svůj zájem do světa idejí, může projevovat vysoké duchovní tvůrčí a sugestivní myšlenky a rozsévat je jako plodné semeno. Stal se intuitivním a sugestivním, jeho hynoticko-magické schopnosti se vyvíjejí a projevují. Pomysleme na velké génie, kteří nejen vlastnili velkou potenci a zažívali velkou vášnivou lásku, ale také pronikli celé lidstvo svými vysokými a tvůrčími ideami, dosaženými inspirací. Plodili s lidstvem duchovní děti, tvořili nové světy a řídili osud Země na nové dráhy právě tak, jak mohli obšťastňovat tělesnými silami ženu a plodit s ní děti.

         Z dějin víme, že velcí géniové žili často během tvoření bez projevů lásky mnoho měsíců. Vydávali všechny své síly v duchovním projevu. Potom však projevovali s nezmenšenou potencí vášnivou lásku a oddanost. Tito lidé na páté úrovni uvědomění již v sobě zažívají tvůrčí sílu jako stav bytí. Zažívají ji v sobě jako radost z tvorby, jako bytí a působí v každém směru magicky a tvůrčím způsobem. Je lhostejné, projevuje-li takový člověk své síly jako vědec, politik nebo státník, panovník, filosof nebo umělec, skladatel, malíř, sochař nebo spisovatel. Pronikavost jeho působení ukazuje jeho velikost. Je jedno, na kterém místě Země a v které době tito tvůrčí lidé žili a působili, nebo žijí a působí ještě dnes. Stojí a působí mimo čas a prostor! Jejich působení září nad celou zemí v každé době jako božské světlo a toto světlo rozšiřuje svůj jasný svit nad světem konečnosti a přechodnosti. Aristotelés, Pýthagorás, Platón nebo Plótínos jsou právě tak bezčasí a bezprostoroví jako Spinoza, Leibniz, Kant, Shakespeare, Goethe, Michelangelo, Leonardo da Vinci, Tizian, Rembrandt, Rubens nebo Beethoven, Mozart, Bach nebo Galilei, Edison, Marconi, Paracelsus nebo Hahnemann a jiní titánové, kteří dleli na Zemi. Nahlédli do stvoření a sneli nám lidem a projevili, co zažili na vyšších úrovních. „Není vyššího štěstí nežli přibližovat se Božství a snážet je dolů lidem“, psal Beethoven v jednom dopisu manželům Weigelerovým. Jak velká byla jeho duchovní láska, že pociťoval jako nejvyšší štěstí snážení štěstí lidem!

         Mnozí z těchto géniů znali tělesnou lásku a také ji prožívali. Ale není nutné a možné, abychom zde vypočítali, kolik titánských lidí proměnilo pozemskou lásku v nebeskou. Vzpomínám např. na Platóna, po němž jmenujeme ideální lásku „platonickou“, a na Danteho, který vytvořil v Božské komedii v Beatrici ideál čisté nebeské lásky. U mnohých zjišťujeme, že byli hluboce náboženští, bez bigotnosti, a toužili po Bohu. A známe mnoho příkladů, že tito titánové mohli žít dlouhý čas bez jakéhokoli projevu sexuální síly a zůstat bez potlačení harmonickými a zdravými. Jednou se ptali Beethovena, proč se nežení. „Jak bych mohl psát svou hudbu, kdybych vydával své síly v manželském životě?“ byla jeho odpověď.

         Člověk totiž nemůže sloužit dvěma pánům. Musí se rozhodnout, chce-li řídit tvůrčí síly do vyšších nebo nižších středisek. Skutečně velcí lidé nikdy nevedli výstřední život. Vtělení sukničkáři nikdy nebyli a nejsou velkými lidmi. Tuto skutečnost vidíme zobrazenou symbolicky velice názorně v biblické historce o Samsonovi: Samson měl nesrovnatelně velikou a neporazitelnou magickou sílu, která vyzařovala z jeho vyšších mozkových středisek, tedy z leby, jako hustá vlasová pokrývka. Tato síla, která mu propůjčovala legendární tělesnou moc, zmizela, rovna ustřižení vlasů, jakmile řídil svou magickou tvůrčí sílu do nejnižších středisek a promrhal v pohlavním styku s Dalilou. Tím byl také „oslepen“, ztratil svou duchovní jasnozřivost a svou duchovní volnost. Přišel do „vězení“, byl uzavřen sám do sebe a izolován. Protože potom se ve „vězení“ nalézal sám a svou sílu si ponechal pro sebe, mohl ji opět přeměnit na tvůrčí magickou. Vyšší střediska byla znovu oživena a vyzařovala opět magické síly. Jeho silotvorné „vlasy“ opět narostly, prodloužily se, byl opět schopen nadlidských výkonů, mohl zničit královský palác – ztotožnění vědomí s hmotou. Tak byl osvobozen od svého utrpení.

         Tak se pozvolná zvedá vědomí člověka na šestý stupeň Jakubova žebříku. Na tomto stupni stojí proroci, svatí, velcí učitelé na Západě a velcí mistři a rišiové na Východě. Poznali tvůrčí sílu na každé úrovni a dosáhli nad ní dokonalé vlády. Tito vědí, že pro ně, kteří používají životní energie jako tvůrčí síly, a mohou proto poznávat a zažívat radosti a štěstí ducha, by znamenalo bezpodmínečně smutnou ztrátu, kdyby tuto božskou sílu vydali tělem. Od nich odpadlo pohlavní tělesné přání jako zralá skořápka z plodu. Mají právě tak zdravé a silné pohlavní orgány jako ostatní, protože duch staví tělo a síla ducha se projevuje v dokonalém těle. Ale protože tělo poslouchá ducha, pracují pohlavní orgány pro vlastní tělo, zásobují je potřebnými hormony, aby ho udržely silným a zdravým a řídily do něho stále znovu životní sílu. Pohlavní potence je u nich ve stavu klidu. Síly, které by dráždily tyto orgány k plození nových generací, jsou vedeny do vyšších nervových a mozkových středisek a jsou využívány jako duchovní síly božsky tvůrčím způsobem. Tito lidé se vzdávají lidské tvůrčí aktivity, nepíší ani literární díla, ani neskládají pro veřejnost hudbu, nesnaží se o věhlas a světský úspěch, nýbrž vyzařují svou tvůrčí energii jen jako božskou duchovní inteligenci, jako univerzální, božskou lásku. Tato je ta nejvyšší, nepochopitelná, vše pronikající síla Boží. Jediná činnost proroků na Zemi spočívá v tom, aby ukázali cestu ke spáse a vzkříšení těm lidem, kteří ještě žijí v temnotě a polosvítání a trpí a bojují již všemi silami, aby se osvobodili ze svého utrpení. Tito lidé jsou sluhové Boží. Většinou přicházejí na Zemi již s posláním. Ale bylo a bude mnoho takových, kteří teprve zde dosáhli a dosáhnou tohoto stupně. Byli a jsou mezi námi mnozí takoví velcí lidé jak v minulosti, tak také v přítomnosti. U nás na Západě jim říkáme svatí, mystikové, proroci, na Východě velcí mistři, rišiové. Je těžké je najít, neboť vně jsou právě takovými lidmi jako všichni ostatní a jsou poznáni a pochopeni jen těmi, kteří stojí jen o jeden stupeň níže. Ti ostatní se snad k nim modlí, protože cítí jejich velikost, ale rozumět jim nemohou. Mnozí je dokonce nenávidí, protože cítí jejich velikost a nepřístupnost proti všem pokusům a připadají si proto proti nim méněcennými a znehodnocenými. Přesto najde tyto lidi ten, kdo hledá Boha z plna srdce: „podle ovoce poznáme strom“.

         Na sedmém stupni člověka vyvinul své vědomí tak dalece, že může ovládat a používat všechny tyto formy energie tvůrčí božské síly od nejvyšších frekvencí, aniž by sestupoval svým vědomím do nižších úrovní. Zažívá život v sobě vědomě, to znamená, že je svým vědomím život sám. V dokonalém sebepoznání, v božském stavu sebeuvědomění, v absolutním stavu přítomnosti, v němž nezůstala nevědomovou ani ta nejmenší část jeho bytosti, je totožný vědomě s Bohem, je s ním vědomě za jedno. Rozumí tomu a může sám říci to, co řekl Mojžíš, protože také on mluvil tváří v tvář s Bohem, že jméno Boží je „JSEM, KTERÝÝ JSEM“.

         Bůh je věčné bytí. A jsem-li ve skutečnosti – forma bytí, řečená v prvé osobě – tak jsem se já stal ve svém vědomí Bytím samým, BOHEM.

         To je nejvyšší stupeň vědomí, v němž přestává dualistický stav TY vůči Stvořiteli a lidské Já se stává jednotným s Bohem, monistickým vševědomím. Lidem, kteří dosáhli tohoto stupně, říkáme bohočlověk.

         Proto říká bohočlověk, kterého lidé na Západě nejlépe znají, ale nejméně mu rozumí, o sobě „JÁ a OTEC jedno jsme“.

         Boží lidé žijí ve stavu vševědomí, vědomí Božího a všechny jejich projevy pocházejí z tohoto Božího vědomí, z Boha samého. Čas od času přichází bohočlověk k nám, pozemským lidem, aby nám ukázal, že je možné každému člověku dosáhnout tohoto stupně. Ukazuje nám cestu k Bohu, k našemu nebeskému Otci, který na nás čeká v našem nevědomí, ukazuje nám cestu ztraceného syna, který se jednou probudí ze svého stavu, v němž je pastýřem svých zvířecích pudů, a řekne: „Chci se zvednout a jít ke svému nebeskému Otci…“ A rozhodne se a vydá se na dlouhou cestu sebeuvědomování a začíná velké putování zpět do ráje, do kdysi opuštěného nebeského domovat milujícího Otce, který mu – nám – vyjde vstříc s otevřenou náručí, vezme ho – nás – do náručí, přitiskne na svou otcovskou hruď a sjednotí se s ním – s námi – ve šťastném stavu Božího vědomí.

 

 

 

ETIKOTERAPIE

 

vychází z vlivu negativních pocitů na duši. Jestliže je pro nás zdraví nejdůležitější a známe 7 nejdůležitějších pocitů, které nám zdraví poškozují, pak si každý sám dovede pohlídat, aby mu některých z nich nevletěl do duše a nevzal mu zdraví. Které negativní pocity to jsou?

 

 

ZÁVIST, NENÁVIST,  KŘIVDA, ZLOBA, LÍTOST, STRACH, TRÁPENÍ SE PRO JINÉ

 

Jakmile některý z těchto pocitů lidé „pustí do svého nitra“, tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost. Už Sokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …

 

Co je to duše? Jak s ní spolupracujeme? Pokud ji nechápeme tak, že s ní můžeme spolupracovat, tak se dál nedostaneme.

 

Naše duše sídlí v oblasti Solar Plexu (sluneční pleteni) pod hrudní kostí uprostřed. Není v člověku většího bohatství, jako je jeho duše. S duší je třeba spolupracovat. Jak se o duši nestaráme, potom to vede k psychosomatickým chorobám, co už se dnes připouští, i když velmi opatrně. Pro každého je nejdůležitější jeho zdraví. Pro každého, komu je víc jak 18 roků, je nejdůležitějším člověkem v jeho životě on sám. Miluj sám sebe – v tom není pýcha nebo sobectví.

 

Kdosi moudrý řekl: Ať myšlenka neopustí místnost, v které jsme. Když si uvědomíte, že máte tendence řešit věci zpětně, bavit se o tom, co bylo nebo utíkáte do budoucnosti a co bude, když… tak vždy utíkáme dopředu nebo dozadu, a jen proto, neboť nechceme být tady a teď. Když utíkáme nazpět, tak tam už nejsme, jsou to tedy jenom vzpomínky. Když utíkáme dopředu, tak tam ještě nejsme. To je hypotéza. Ale když řeším TEĎ, tak jsem TADY. Když máme nepořádek v duši, tak nechceme řešit teď, neboť do toho bychom museli zahrnout sebe a uvědomit si svůj stav. Toto jsou kroky, kterými se člověk dostává k pravdě o sobě. Když se přinutíte tady a teď, zjistíte: jeden nevyřešený problém, druhý, třetí – a obecně to nazveme stres. Módní slovo, lidé se ho chytají, vytváří si antistresové programy, přičemž není možné zachraňovat člověka, pokud se on sám zachraňovat nechce. Nemluvíce o tom, že stres je také všechno zahrnující a nic neříkající slovo.

 

Vytvářejme si takový vztah k sobě, abychom viděli především vstupní problém, který můžeme zvládnout a do problémů, do kterých ještě nemůžeme vstoupit, je třeba nechat na později. Tak se dostáváme k elementárnímu chápání sebe samého. Aby člověk měl motivaci, jak s tím zacházet a potom to posuneme dál. Jakmile se o to nebudeme starat, začne nám to přerůstat přes hlavu, dušička se začne lámat a začnou to odnášet orgány.

 

Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.

 

Nejlepší jsou na tom lidé, kteří vnímají stav duše. Tedy vnímají pohodu anebo nepohodu. Když člověk nechce vnímat stav nepohody anebo je nepohody příliš mnoho, musí dojít k něčemu, co ho posune do jiných zážitků.

 

Každý orgán v těle má mimo svého fyziologického poslání také svojí duchovní dimenzi. Např. žaludek a tlusté střevo jsou ovládány strachem. Např. se začínají objevovat nějaké problémy s tlustým střevem – hemoroidy, zácpy. Kdo ví něco o meridiánech, které kontrolují svaly nebo svalové skupiny a dávají informaci dříve, než se tento orgán začne rozpadat, ví, o čem hovoříme. Přes meridián tlustého střeva nás může bolet rameno. Půjdeme k lékaři a on poví, že je to léty a píchne nám injekci. Tím se sice otupí bolest, což je řeč těla – tedy zatlačíme projev těla, ale vznikne následný problém – ledviny (podle pěti elementů tlusté střevo vyživuje ledviny a jeho párový orgán, močový měchýř).

 

Ledviny se energeticky oslabí kvůli neuspořádaným mezilidským vztahům. Nejde vždy o to, či jste s někým pohádaný. Jde o to, koho si nosíme v sobě, koho nemůžeme zpracovat, kdo nám vadí. Nevyrovnaný mezilidský vztah vede k vnitřní agresi, to vede k nadprodukci adrenalinu a ten se usazuje v ledvinách. Z toho jsou ledvinové kameny. To ale pokračuje přes meridián ledviny – otékají kotníky nebo je problém s dýcháním, bolest za hrudní kostí.

 

Co je to chřipka? Jsou to neuspořádané ledviny. A do toho přijde bacil. Normálně jsme schopní zpracovat kde co, ale v momentě, kdy je něco neuspořádané, stačí jakýkoliv závan a máme chřipku.

 

Po ledvinách pokračuje močový měchýř. Dráha močového měchýře začíná mezi očima, jde přes hlavu, tam se to rozchází a kontroluje zádové vzpřimovače a točí se. Zdvojená dráha se spojí pod kolenem a končí pod malíčkem na noze. Celá záda jsou problémem močového měchýře. Jeden problém ze sta je skutečný problém se zády. Jinak je to záležitost zádového svalstva, které na základě toho, že přes ně prochází dráhy močového měchýře a které paralyzují tyto svaly, nám znemožní pohyb /hexenšus, ústřel/. Je to záležitost svalstva. Záda nebolí. To jsou omyly, které medicína produkuje, aby nemusela akceptovat energetické souvislosti v těle. Jiné je, když jsou polámané obratle, dochází k jejich vydření, když je velký nedostatek vápníku nebo vzniká Bechtěrev. Ale to jsou výjimky.

 

Už jen to, že začínáme mít rýmu a já jsem prochladl. Podstatné je to, že mi teče z nosu, něco nebo někoho jsem někde nezvládl, scvrkly se mi ledviny. Já bych měl hledat, co kde mám něco nevyřešené a tím se zmizí problém s rýmou. Toto je hledání cesty k sobě. Když se „rozběhnou“ ledviny a močový měchýř, u žen začnou gynekologické problémy, u mužů problémy s prostatou. Toto je též jedna z dvou příčin neplodnosti. Problém prostaty může např. spočívat v tom, že jsou nepořádky mezi nemocným a např. jeho tchýní. Neumí se domluvit, stále ho to štve …

 

K duši /Solar plexus/ patří  6 základních orgánů: žlučník, játra, slinivka, slezina, žaludek a nadledvinky. Když dušička začne strádat, orgány jeden za druhým začínají vypovídávat službu nebo aspoň zhoršují svojí aktivitu. Žlučník a játra jsou tzv. lapači všech našich zážitkových problémů. Trápí vás něco? Naštval vás někdo? Nemůžete někomu něco odpustit? Půjčil jste někomu peníze a nevrátil vám? Chce si někdo půjčit peníze a nechcete mu jich dát? Hryže vás žlučník. Proto, neboť se stavíme do polohy napětí.

 

Žlučník je sice po pravé straně, ale dráha žlučníku začíná při vnějším očním koutku a jde přes hlavu. Proto vznikají migrenózní stavy, bolí hlava – tzn. potíže se žlučníkem. Probouzíte se v noci? Mezi 23.00 a l. hodinou v noci je jeho největší aktivita, takže proto se probouzíme. Když má někdo ráno pocit, že vidí hůře, je to proto, neboť usínal s nějakým problémem. A trvá to nějaké dvě hodiny, než se rozkouká. Je to už na hraně, když člověk funguje jak tak bez brýlí, ale už žlučník upozorňuje, že se začíná trápit a je v nás problém, který nemáme vyřešený.

 

Dráha žlučníku vychází ze spodiny lebeční a kontroluje nám šíjové svalstvo. To, čemu se říká krční páteř, s krční páteří nemá vůbec nic společného. Jde o křeč šíjového svalstva. Zatuhnou – žlučník volá o pomoc. Kdo má vyoperovaný žlučník, nevyřeší vůbec nic, neboť energetické dráhy žlučníku zůstávají do konce života. Žlučníková dráha prochází ramenem, kontroluje mezižeberní svalstvo, ale také kyčelní klouby a kolena.

 

Problémy s kyčelním kloubem jsou jednoznačně žlučník. O kolena se mimo žlučníku ještě dělí játra a slezina. Když se vyrábí totální endoprotézy, určitě jich není třeba tolik. To že kloub bolí, to není záležitost opotřebovaného kloubu, to jsou bolesti všeho okolo.

 

Před problémem se nedá utéct. Jak ho nebudete řešit, jestli ho nepojmenujete, tak se nezruší. Křivda cvičí s každým třetím. Lítost je nejzrádnější pocit, který existuje. Všechny ostatní pocity se dají člověku vymluvit, ale lítost ne. Okolo lítostivého člověka se chodí jako okolo malomocného, aby se o něho nikdo neotřel, neboť on je lítostivý a z lítosti je nejvíc rakoviny.

 

Strach je pocit, který nemá žádnou hodnotu. Trápit se pro jiného je nesmysl, protože my můžeme pomoct jinému, ale trápit se za něj nemá význam. Jak problém, který vnímáme, s námi cvičí a my ho najdeme, protože ho chceme najít, a pojmenujeme ho – problém se vyřeší. Křivda – on nám sice ublížil, ale zastřelit ho nemůžeme, ani přejet autem, asi mu budeme muset odpustit. Bez odpuštění není uzdravení. To není problém toho člověka, to je váš problém. Je třeba pojmenovat to, co mě rozhodilo, co mě trápí a dát tomu název. Pojmenovaný problém přestává být problémem. Pojmenováním problému se dostáváme v 90 % zpět do pohody. Jsou ale lidé, kteří prošli v životě všeličím a nepoučili se. Chodí jako na připínáčcích, přitom je rozhazují dál a stěžují se, jaký mají těžký život. Musíme se pustit do pojmenování elementárních příčin našich nešťastných pocitů.

 

Játra. Je to největší tkáň v těle. Když nedostávají dost energie, už je to vážné a nastartují další problém – plíce, srdečný obal. Proto jsou časté noční úmrtí (mezi 1.00 a 3.00 hodinou v noci má játra největší aktivitu). Když játra začnou a nemají dost energie, lidé mívají v noci křeče, probouzí se v noci, neboť jim je zle, protože si játra seberou energii ze srdce a srdce se zastaví. Přes játra prochází úplně všechno. Každý z nás tam má nasbíraných mnoho nešťastných věcí a proto si musíme „hlídat“ destruktivní pocity.

 

Přes játra jde lítost, úzkost, strach, ale též zloba, zlost, křivdy a játra se stará také o nízký krevní tlak. Ledviny vyrábí vysoký krevní tlak, játra nízký. V spojitosti s játry se projevuje nedostatek hořčíku (modřiny) a když máte nedostatek železa, máte chudokrevnost – špatně se přenáší kyslík do mozku a jste unaveni.

 

Únavový syndrom je záležitostí nedostatečné funkčnosti ledvin. Nejhorší je to, že játra nebolí. Když jiné orgány upozorní bolestí, játra nikdy. Mohou se pouze nafukovat. Ale mezitím pokazí, co se dá, protože když játra dobře nefungují, tak se zhoršuje se metabolizmus. Plynatost, meteorizmus, bublání v těle, sklony k průjmům, nechutenství (v pudu sebezáchovy mají nadprodukci šťáv v žaludku, ten pak odmítá stravu), až po nedostatečné čistění tkání, neboť je nedostatečný krevní tlak, takže se nečistí tkáň. Hrozí, že lymfa, která je vytlačovaná z vlásečnic krevního systému do tkáně, se někde zastaví, vznikne z toho lymfatický uzlík, z čehož je dále nádor.

 

Glaukomické změny na očích – zákaly. To je též od jater. Skvrny – hovoří se tomu stařecké skvrny. Ne, to jsou jaterní skvrny. Nejsou to závislé na věku, je to závislé na stavu duše. Proč se to přisuzují starší generaci? Stáří rodiče si mysleli, že když dají dětem všechno, že se dočkají vděčnosti, ale to je velký omyl. Je to záležitost trápení se, strádání, atd.

 

Slezina a slinivka. Slezina je orgán, o kterém se ještě před takými 10 roky hovořilo, že je celkem zbytečný a když se nevědělo, kde se chytit problému s krví, tak se slezina vyoperovala. Neboť slezina je odstředivka pro odstraňování právě lymfatických nečistot, (lymfa je tělová míza, tekutina). Lymfa se uvolňuje z krve a je tlačená přes svalová vlákna, nabaluje na sebe tuky, cukry, kde co, na druhé straně jsou to vlásečnice žilného systému, které to do sebe naberou. Nečistoty se protlačí přes slezinu, slezina je vytáhne a tak to v těle funguje. Když slezina začne chátrat, důsledky jsou zřetelné, neboť z krevního řečiště se stala stoka. Poškození sleziny nastává pocitem osamělosti. Díky tomu bolí kolena z vnitřní strany a cítíte to při chůzi z kopce nebo ze schodů. Když nás bolí kolena do kopce, jsou to játra a žlučník.

 

Když se Vám to stane a Vy víte, o čem je řeč, dobře je dát si otázku: kdo mi chybí, proč se trápím? Opět je to otočením se do svého vnitra. Uvědomte si, že si zase vytvářím v sobě nějaký nepořádek, který je mým produktem a vůbec mi nikdo cizí nemusel ublížit. Všechno je našim produktem. Celé přežívání života v srdci.

 

Když si vytvořím těžký pocit lítosti, křivd, tak je život jedno velké slzavé údolí. Udělejme si pořádek v sobě, abychom jsme se zbavili příčin potíží a v těchto intencích pak funguje naše pohoda. Nehovoříce o tom, že co jsme, to vyzařujeme. Když jsme v pohodě, tato pohoda z nás vyzařuje a takové lidí potkáváme. Potkáváme se se stejnými lidmi – rovný rovného si hledá. Na tomto principu funguje také sdružování.

 

Pojem stařecká cukrovka – není pravda, to je jen proto, neboť ve vyšším věku je to nejčastější. Děti odešli, nechali nás tak. Toto neštěstí v podstatě oslovuje pankreas. Pankreas se nerozpadne z jiného důvodu než z vnitřního neštěstí. Když není tak velmi dramatické, tak v pankreasu zůstane, ale když je neštěstí rozsáhlé, vzniká z něj rakovina. To, že v tomto místě začne chaotický výboj buněk, to už je další věc.

 

Nikdo, kdo je nemocný, si nezaslouží politování. Nemocnému máme pomoct, ale nesmíme ho litovat. To je to stejné, jako když se kolega opije někde v hospodě a my budeme nad ním plakat. Nebudeme, odsoudíme ho. Velmi rychle. Je třeba se naučit se podívat na svět střízlivě. Proto hledejme cestu k sobě, rozpouštějme v sebe vnitřní tenze. Komu to nejde, tak se snažte – najděte si někoho na komunikaci, je třeba zvolit nějaký způsob, neboť nedá se stále jít jedním směrem.

 

Nadledviny. Je to nejcitlivější orgán endokrinního systému. Vyrábí 60 látek. Patří sem všecky anti alergeny. Díky funkčnosti nadledvinek nebudou mít děti alergii a ani vy. Nebude vitiligo, padání vlasů, AIDS, SARS, atd. Máme v sobě všechno. Nadledviny začnou vynechávat tehdy, když je problém se žlučníkem a játry. Tím se nabourá základná funkce hormonů, feromonů, atd. Začínáme ztrácet náladu. Přes „pořádek“ který se v nás děje přestávají se produkovat hormony „zodpovědné“ za naši náladu.

 

Už jen zamyslet se sám nad sebou je obrovský start pro člověka, už jen to chtění: chtít začít řešit můj vztah. Přeci jen tím, že si nebudeme připouštět věci, které nemůžeme změnit.

 

Připomínám Františka z Assisi, který říkal: Bože, dEj mi pokojnOU mysL, aby sEm pŘijal vĚci, kTEré zmĚniT nemůžemE. DEj mi sÍlu, abych JsEm zmĚnil vĚci, kTEré zmĚniT můžemE. A dEj mi MOUDROST, abych JSEM rozlIšil jedno od druhého.

Když máte nějakou zlou myšlenku, časem na ni zapomenete, ale už ji máte v sobě a ona s vámi pracuje. Zkuste je napsat na papír, jakýkoliv negativní problém, neboť už tím se toho problému zříkáme. Je to vaše cesta, jak začít se sebou dělat pořádek. Je to jeden z prvních kroků.

 

Srdce. Srdcový obal. Plíce (4. čakra). Skutečných problémů se srdcem nebývá až tak mnoho. Spíše jde o jeho okolí. Perikard – osrdečník je spojený se stavy úzkosti a lidé to přenášejí na srdce. Je to o nevědomosti a o ochotě cosi si přiznat. Namísto toho, aby člověk, který už trošku cosi ví, si řekl – aha, píchá mě při srdíčku – to znamená – je tu jakési upozornění, že cosi mi nevychází. Moudrý člověk poví: aha, tak to je asi to, že mám jít zítra tam a tam a mne se nechce a mám z toho strach. Když si to přizná, verbalizuje to a rozjede se to. Perikard není nebezpečný z hlediska zdravotního, spíše z hlediska psychického a jeho dopadu. Verbalizovaný problém přestává být problémem. Ale co se stane – lidé začnou mít strach, čím si umocní úzkosti a potom se potíže roztáčí. V nejlepším případě se to pojmenuje angina pectoris, příp. člověk skončí na chorobném „rozběhnutí se“ nějakého jiného orgánu. Od perikardu nás též může bolet ruka, ženské bolí od perikardu také zboku prsa. Když je to „nešťastné“ u žen, tak v místech, kde je dráha perikardu, se vyrábí uzliny. Tyto uzliny se vytvořily až po strachu.

 

Plíce. Je to párový orgán tlustého střeva. A každý plicní problém je v spojitosti se strachem. Někdo si poví, no dobře, ale když přijde nějaká infekce…! Když je člověk v pohodě, tak mu to nevadí. Všechno čeká jen na naši nepřipravenost. Když budeme v pohodě, můžeme chodit v mraze s krátkým rukávem a neochoříme.

 

Když mám v pořádku duši, mám funkční játra.

 

Když mám perfektní játra, mám dobrý krevní tlak.

 

Když mám dobrý krevní tlak, včetně dostatku železa, tak mi dobře funguje mozek.

 

Když dostatečně funguje mozek, funguje také termoregulační centrum. Je to o tom, že člověk chce se sebou něco dělat a ví, že pořádek v duši je určující pro cokoliv.

 

Třeba si uvědomit, že je tu souvislost s energetickými dráhami. Např. ruka – je spojená s energetickými dráhami srdce, osrdečníku, plic, tenkého i tlustého střeva – těchto 5 drah si ruku „rozebralo“. Nejčastěji to bývá tlusté střevo. Proto nemůžeme kývat rukou. Můžeme dělat jakoukoliv činnost, teda když si natáhneme ruku, je třeba vědět, že každý natažený sval se upraví do 48 hodin. To co je potom, už je problém. Přes toto místo se hlásí některá z energetických drah. Když vrzají klouby, jde o zkrácení šlach a zmenší se tak vůle kloubů /ohybnost/. Je to sice fyziologická záležitost, ale začíná to též přes některý orgán, jinak by se šlachy nezkrátily.

 

Problém neseme v sobě. Když se to přebere, šlachy se uvolní a kloub bude chodit dobře. Když se vydírají klouby, svědčí to o tom, že nepořádek v těle je. Nadledviny se starají o klubové mazivo.

 

Křížová oblast je oblast větru a chladu. Ukazuje, jako prochází dráha močového měchýře. V křížové oblasti kličkuje, proto se této oblasti říká větru a chladu. Je to nejvýraznější prostor pro zvýraznění problémů s močovým měchýřem. Před močovým měchýřem jsou ledviny a to jsou mezilidské vztahy. My se trápíme s mezilidskými vztahy, např. že se lidé k nám zle chovají. My je nebereme takové, jací jsou. V tom je problém lidí. Etikoterapie pracuje na vytváření vnitřní svobody člověka.

 

Kdo má vnitřní svobodu, dává svobodu všem. Kdo ji nemá, ostatním bere.

 

Loket – je kontrolovaný hrubým střevem. Onen tenisový loket, o kterém se tak často říká, to je záležitost tenkého střeva. Většinou se vyrábí obklady, obstřiky, ale to, že mezi tím se zhoršuje vylučování vápníku v tenkém střevu a přestávají se dostávat živiny, to už nikdo nesleduje. Kdybychom ovládali tyto souvislosti, tak se nebude řešit loket, kterým se i tak nic nevyřeší, ale bude se pátrat po principu strachu, který poškozuje tenké střevo. Potom by nebylo nebezpečí vzniku osteoporózy. Při osteoporóze v podstatě jde jen o nabourání tenkého střeva v spojitosti s úzkostí.

 

Zjistíme, tak jako u rakoviny, že nikdo se do rakoviny nedostal smíchy, že každý se k ní protrápil. Žena, která má osteoporózu, se též trápí. Při osteoporóze jde o disfunkčnost tenkého střeva.

 

Komu se nehýbe zápěstí, to je k vůli plicím.

 

Štítná žláza jako problém je taký zřídkavý, že to ani neuvěříte. To, co se považuje za „štítnou žlázu“, je strach. Je to jakoby zhmotnění problému žaludku, a žaludek – to je strach. Je to asi tak – strach se projevuje svíráním žaludku a má to vliv i na jiné orgány. Strach vám tahá krk – jak se píše v románech: Otevřely se dveře a všem se strachem sevřelo hrdlo.

 

Ekzémy = játra. Při vyšetření ekzému je zbytečné přijít s dítětem, neboť původcem je matka.

 

Lupenka /psoriáza/ je kombinaci jater a tlustého střeva. Je to intoxikace organizmu přes nabourané tlusté střevo – nečistoty jdou do krve a ty se potom dostávají na povrch.

 

Hořkost v ústech. To je nadprodukce játrových a žaludečních šťáv.

 

Pálení žáhy. Rada: 2 lžičky plnotučné hořčice zhltnout. Hořčina se spojí s kyselinami a je vám dobře.

 

Existují různé přípravky, ale nejvyšší ze všeho je komunikace o pocitech. Lidé se mezi sebou baví o jiných lidech, o věcech, o situacích. Tzn. o ničem, nic to nevyřeší z mého vnitra. My se máme bavit o pocitu z lidí, o pocitu z věcí a o pocitu ze situací. Pocit je přetavená vnější realita naší duše. Když mluvíme o pocitech, tak v podstatě dostáváme ze sebe ven nánosy vytvořené našim nerozumným přijímáním věcí. Když si najdete partnera, s kterým se dá hovořit o pocitech, tak z dostávání se z hrubých současných věcí se dostaneme až k věcem, na které si jinak nevzpomeneme. Avšak tím, že se pracuje s pocity, jsme schopní ze sebe vytáhnout věci, o kterých nyní chci hovořit.

 

Proč jsme tolik citliví a vnímaví, že přijímáme tyto věci tak, že na nás mají vliv a přitom v podstatě o nic nejde?

 

Narodili jsme se s dostatečnou citlivostí ve vztahu k sobě, vztahu k okolí a též ve vztahu okolí k nám. Když tyto vztahy nezvládáme, tak je to proto, že naše citlivost je vyšší, než citlivost, s kterou jsme se narodili. Za nárůst této citlivosti může některý z našich rodičů, který se na nás zavěsil. Hovoří se o zavěšení se duše na duši. To je tím, že se duše v společnosti nectí, nepracuje se s ní. Hovoří se jen všeobecně o psychice, to je ale o ničem. Moudří rodiče se nezavěsí na svoje děti. Moudří se sice můžu zavěsit, ale v 18ti je sice s těžkým srdcem, ale propustí.

 

Hloupí rodiče visí na dětech celý život. Tím v sobě vyrábí nepořádek v duši a dětem tím dávají za úkol očistění duše na zemi. Když je na nás zavěšený některý z našich rodičů, tak nám ze 100 % bere 40 % hned ze startu, co je téměř polovici síly osobnosti. Z 60 % se dá žít. Ale když nastane problém, propadáváme se, saháme do rezerv, dochází k druhotnému rozpadu osobnosti a potíže začínají.

 

Neukončená rodičovská láska přechází v lásku patologickou a lásku vražednou. Když si se sebou někoho nesu, moje citlivost je mnohem vyšší a já pak vztahy nezvládám. Právě kvůli tomu se naplní žlučník kamením, neboť mnohem hektičtěji přežíváme věci, které u jiného člověka přejdou a tak nevyrábí škody. K vůli tomu se někteří např. chlapci nežení, děvčata se nevdávají, utíkají se do alkoholu, do drog, skáčou se z mostu. Rodiče svoje dítě nepropustili. Dítě se v určitém období života dostává do polohy nezvládnutí života. Je jedno, zda jde o žijícího, nebo nežijícího rodiče, vazby nekončí úmrtím.

 

Dítě v průběhu těhotenství vždy poškodí matka, jinak poškozené dítě nevzniká. Všechny mozkové obrny, disfunkce, apod., hledáme-li pravou příčinu a ona se vždycky najde, je že se matka se potřebuje osvobodit. Když se problém nepojmenuje, celý život žije v neštěstí, protože právě ona má poškozené dítě.

 

Je to nerozum lidí, že nepropouští svoje děti. Může to být záležitost několika generací. Místo toho, aby se podívali na sebe, tak se otočili na svoje děti. Tyto děti už nemají šanci najít si pohodového člověka, neboť si hledají stejně „postihnutého“, někoho, kdo si také nese břemeno. Tak dochází k degeneraci rodů. Dá se to nazvat až prokletím rodu.

 

Děti mají přijít do života rodičů a odejít. Ale dítě je často jako kompenzátor vztahu, chlap odchází za mladší a jeho bývalá žena dostává rakovinu. Když my sami nezačneme sami se sebou rozumně zacházet, nezačneme si vytvářet vztah sami k sobě, který je předurčující k zbytku našeho života, pořádek v nás nikdo cizí neudělá. Je třeba si zvolit některou z metod, něco, za čím už jdeme. Jde o jakousi cestu k sebepoznáni, nebo uvolnění psychického napětí, abychom se opravdu mohli nad sebou zamyslet a řešit svůj život.

 

Pocity lítosti, křivd a strachu, které si nosíme, si lidé též přinášejí s sebou. Přinášíme si jich z období nevědomí, z našeho prenatálního vývoje nebo z raného dětství do 9 roků. Kdybychom si tyto pocity nepřinesli, tak jich dnes neprožíváme, neboť v racionálním životě bychom je nezískali. Situace v životě v nás jen probouzí tyto archetypální zážitky a my je neumíme řešit.

 

Dnešní strach není dnešním strachem.

 

Dnešní strach může být probuzený strach např. z 5. měsíce těhotenství naší matky. To všechno řeší etikoterapie. Když si člověk přinese tyto pocity a nenese si „přisátého“ rodiče, tak je všechno v pořádku. Pokud si neseme „přisátého“ rodiče na zádech a k tomu ještě pocity lítosti, křivdy a strachu, tak nejen že nám rodič bere 40 % naší podstaty, ale tyto pocity se nám právě proto z 20tinásobí. Člověk, který je takto „nabouraný“, jeho energetický systém funguje akorát tak na to, aby mohl zvládnout základní životní potřeby. Když chce někde zabrat, je to pro něho utrpení a život se stává pro něho opravdu složitým.

 

Komunikací o pocitech se tyto věci dají posunut do neškodné polohy, neboť tyto věci se dají najít. Dají se najít poměrně lehce, neboť když nyní přežíváme nějaký strach nebo křivdu a budeme se o tom bavit, tak nám naskočí celá šňůra těchto pocitů. Problémem je, že o pocitech by se neměli bavit dvě ženy nebo dva chlapi. Žena je emocionální kapsa, a chlap je více racionální. Třeba, aby racionální a emocionální prvek řešili problém spolu. Zážitková sféra ženy dotváří jemnost v racionálním chápaní muže. Na pocit se vytvoří dvojitý pohled. U muže se problém přes jakýsi vnější pocit posune. Mezi partnery se zřídka hovoří o pocitech, neboť člověk má strach, že tím odhaluje svoje vnitro a ten druhý to zneužije. On to sice nemusí zneužít, ale my se bojíme. Tak to raději zastavíme hned v základech. Rozhovory mezi partnery fungují na principech: nejprve dávej, potom ber. Neútočí na nikoho. Některý z nich začne: představ si, dnes sem zažila takovou věc. Taký divný pocit jsem z toho měla. Muž se zeptá: co to bolo? Muž musí přijít s nabídkou, ale já musím vytvořit tomu druhému pocit, že nemusí mít strach o tom hovořit.

 

Když se jednou podaří rozvinout komunikaci o pocitech, stává se z toho nekonečný příběh a nikdy nekončí téma. Je však třeba k tomu najít odvahu pustit se do toho.

 

Když se trápíme, jakýmsi způsobem věci předurčujeme, programujeme si něco a věci se tak odvíjejí jinak. Jsme naprogramovaní, dochází k střetu a z toho onemocníme.

 

Život třeba brát tak, jak jde a k tomu se dá dopracovat. Snaha, úsilí jsou prvořadé. Pokud toto nemáme, nemusíme se o tom ani bavit.

 

 

 

Literatúra:

–        Prednáška Jána Cindlera

–        Xenofon: Vzpomínky na Sokrata

–        Chopra, D.: Sedm duchovních zákonů úspěchu

–        Porkin, R., Stroll, A.: Filozofie pro každého

–        Lochmanová, K.: Vězení s klíčem uvnitř

–        Lochmanová, K.: Dvojí tvář jenosti

–        Peseschkian, N.:Příběh jako pokrm pro dětskou duši

–        Osho: Hořčičné semínko

–       Strig, H. J.: Malé dějiny filozofie