DOTEKY DUŠE

Elisabeth Haich

výtažek z knihy: Sexuální síla a jóga

Sedm stupňů Jakubova žebříku

Dokud je člověk ještě nevědomým živočichem, působí v něm jeho síly Logosu nevědomě, automaticky, podle zákonů přírody jako u zvířat. Jeho pohlavní síla u něho působí jako čistě zvířecí tělesný pud, který ho žene k tomu, aby se zbavil pro své nervy nepříjemného napětí z nashromážděné plodivé síly. Podle toho je také jeho stav vědomí jen zvířecím pudem k vybití. O lásce ještě nemá tušení, protože ještě nemůže zažít a duchovně projevit touhu po lásce, spící v podvědomí. Jeho vyšší střediska jsou ještě v latentním stavu, jeho srdce je mrtvé. Z této zdánlivé smrti ho probouzí jeho pohlavní pud. Ve svém tělesném vzrušení, zahřátý svou sexuální silou instinktivně hledá partnerku. Příroda ho přelstí. Neboť celé pohlavní vzrušení živočicha nemá jiný účel než zplození potomků, vedení velkého proudu života dále, aby se dosáhlo velkého cíle – zduchovnění Země. Primitivní člověk nemá o tom všem tušení. Poddává se své tělesné touze po ukojení. Avšak životní způsob lidí a všeobecné lidské mravy mu nedovolují, aby se mohl vyžít ihned, jakmile ho k tomu dráždí pud. Ať se mu to líbí nebo ne, je nucen čekat na ukojení svého pudu kratší nebo delší dobu. Dokonce v primitivních kmenech černochů a Křováků musejí dospělí mládenci čekat se svými zdravými pohlavními touhami na velkou slavnost. Teprve potom jsou zasvěceni do tajemství pohlaví. Ať v jiných světadílech nebo na Západě u bílých ras musí napřed čekat se svým pudem, než konečně najde možnost, aby uspokojil svá pohlavní přání. Naproti tomu zvíře, postižené pohlavním pudem, hledá vhodného partnera a většinou ho i hned dostane. Situace tedy od člověka žádá kratší nebo delší dobu čekání. Během tohoto čekání se v něm stupňuje napětí, a protože nenalézá rychlé uvolnění normální cestou, hledá tato síla v nervových kanálech jinou cestu k vybití. Neuspokojené napětí se samo stupňuje, a tak je člověk nabíjen stále vyššími vibracemi, stále vyššími krevencemi. Ale stupňují-li se frekvence síly, není již tato síla také totožná s tou, kterou byla dříve. Uskutečnila se první, i když malá přeměna sexuální energie!

         Nové napětí, vzniklé nastřádáním, působí nyní svými vyššími frekvencemi nejen na pohlavní orgány člověka, ale i na vyšší orgány, které jsou schopné přenášet a projevovat zvýšené vibrace. Pud působí na jeho rozum. Láme si hlavu nad ideou, aby našel řešení. Tělesné přání probouzí jeho vědomí. Tím se uskutečňuje, i když ještě ospalé, prvé uvědomění. Dříve nebo později najde příležitost, aby mohl vyžít své pohlavní touhy, nemusí je tedy potlačovat. Tím je učiněn prvý krok k přeměně pohlavní síly. Přirozeně to nejde tak jednoduše a rychle, jak se zdá podle tohoto líčení. Také působení je u každého jedince různé, ale výsledek je tentýž.

         Jak již bylo řečeno, vyvíjí v sobě člověk chorobné nervové, často velmi nebezpečné stavy, jestliže žije zdrženlivým způsobem, přestože ještě neumí převádět své sexuální síly v tvůrčí energii. Tyto stavy se v dnešní psychiatrii nazývají „potlačením“. Jestliže ale v témž vývojovém stádiu zadrží svůj pohlavní pud na kratší dobu a potom bez zábran prožije, nezpůsobuje si potlačení. Aniž to chtěl, učinil prvé kroky na cestě k přeměně sexuální síly v tomto ještě neuvědomělém stavu. Co ho k tomu přinutilo? Neukojená sexuální síla. Sexuální síla nám tedy pomáhá přeměňovat sexuální sílu. Rozehřála výše své napětí právě chybějícím ukojením a trochu zvedla a rozšířila vědomí duchovní snahou. A tak člověk stoupá krok po kroku vždy, když nemůže ihned splnit svá sexuální přání, po žebříčku uvědomění o příčku výše, až dosáhne stupně, kdy si uvědomí nejen své tělesné přání, ale také sám sebe, své Já. Hnací síla v něm ale nepřestává působit a žene jej svým stále opakovaným stupňovaným napětím dále, pomáhá mu a nutí ho, aby zažíval pozvolna odpovídající vyšší stavy vědomí. Pozvolna dosáhne stupně, kdy ve svém vzrušení nezažívá již jen zvířecí pud po vybití, nýbrž zažívá i projevuje první úsvit lidské sounáležitosti, i když ještě v primitivním tělesném projevu. Může to být ještě jen vášnivá touha po vlastnictví a poddanost. Přesto vzniká mezi ním a jeho partnerkou, kterou blíže poznal během tělesného spojení, nový lidský vztah. Dostavují se první něžnosti, první poslové lásky. Jeho mrtvé srdce se pozvolna časem prohřeje a probudí. Vyrůstá z čistě pohlavního pudu po vybití na vyšší, na druhý stupeň projevu – zamilovanost. Tím se stává z bezvýznamného masového člověka individuem, není již dále spokojen bez výběru s každou partnerkou a začíná toužit po partnerce, která se k němu více hodí a je mu více podle vkusu. Možná uplyne více životů, nežli dosáhne z primitivního nevědomého pračlověka, na jehož stupni začal vývoj, tohoto druhého stupně. Ve věčnosti je ale dost času.

         Primitivní člověk je spoutaný ve vězení pomalého, přirozeného a dlouhotrvajícího vývoje. Začne možná žít v příštím životě teprve na třetím stupni uvědomění. Nyní již svůj pohlavní pud nevyžívá nevybíravě. Je vybíravější a snaží se také, aby se líbil své partnerce. Jeho spojení s osobou druhého pohlaví je směsí sexuálního přání a pocitu sounáležitosti, spojené s lačností po vlastnictví, která je sice primitivní a velmi sobeckou, ale přece nízkou formou lásky. Jeho původně čistě pohlavní pud se proměnil v zamilovanost, která ho váže na určitou osobu. Tato zamilovanost je ještě rozpalována pohlavní silou, stupňovanou čekáním. Tím, že doufá, že dostane tuto jím vyvolenou osobu, se jeho sexuální touha stupňuje. Takové již výše vyhnané sexuální síly působí zesíleně na vyšší střediska, jestliže při svém vybíjení narazí na překážky. Často uschopňují průměrné lidi k mimořádným výkonům. Mohli bychom vypočítat četné příklady ze životopisů lidí, které ukazují, jakých ostrovtipných a špičkových výkonů jsou schopni milující lidé pomocí svých neukojených pohlavních přání, chtějí-li dobýt nedosažitelného partnera v lásce přes všechny překážky. Neukojená sexuální síla působí silně pobízivě na vyšší střediska, především na rozum. Rozpálený rozum slibuje milujícímu nejvyšší štěstí pomocí splnění sexuálních tužeb. Tímto vzájemným působením je zamilovanost stupňována a oni se rozhodnou již z lásky, že založí rodinu. Když dosáhl svého cíle a oženil se, najde sexuální síla svou cestu jako pohlavní síla a může se nerušeně ukájet. Většinou se však stanou z ostrovtipných milovnických hrdinů a hrdinek spokojení a unudění měšťáci, až je donutí obraty osudu k nové přeměně sil. Muž začíná, veden přírodou, myslet více na svou práci, aby zajistil své rodině lepší život, i když ještě ne zcela z čisté tvůrčí radosti. Snaží se více vydělat. Tím je nucen, aby vedl do vyšších kanálů více síly, a těmito kanály prožívá větší část své tvůrčí síly. Tak je průměrný člověk nucen svou sexuální silou, svou zamilovaností k tomu, aby svou hnací sílu řídil částečně na mentální úroveň a přeměňoval v myšlenkovou sílu. Učí se pozvolna poznávat radost z tvůrčí síly, a tím také poprvé zažívá jistý druh sebedůvěry. Jeho sebeuvědomění roste a rozšiřuje se. Časem a zvykáním si se lačnost po vlastnictví a žádostivost po své životní družce, která se zatím stala matkou jeho dětí, mění v duševní lidské spojení, v láskyplnou rodinnou sounáležitost, ve vyšší, nesobeckou formu lásky.

         Tak řídí nepozorovaně a nevědomě své sexuální síly stále více do vyšších středisek a pozvolna dosáhne dalšího, čtvrtého stupně vědomí. Začíná přijímat a vyzařovat stále vyšší vibrace. Tyto dráždí a otevírají stále další, vyšší nervová střediska. Začíná myslet ještě více a ne již jen na to, jak ještě lépe uspokojit své pudy, jak by si mohl opatřit ještě více smyslných pohlavních radostí a požitků. Začíná se zajímat také o vyšší věci. Hledá ve svém životě více obsahu, stává se pozvolna individuálnějším. Ví, že ho může uspokojit také v tělesné lásce jen partnerka, která se k němu hodí a má plné porozumění. Hledá a čekává od své partnerky v lásce podobný způsob myšlení, podobný vkus. Při svých vystupňovaných nárocích v lásce ale stále řidčeji nachází správnou partnerku, a proto může najít stále řidčeji plné sexuální uspokojení. Čím vyšší je chuť, tím hůře se uspokojuje. Jeho neuspokojené a nastřádané sexuální síly nutí jeho vědomí, aby stoupalo rychleji, ještě výše a vnímalo vyšší vibrace. Tím oživuje nejbližší vyšší středisko. Jeho zájem se zaměřuje na vědění! Tak dosahuje čtvrtého stupně a vrůstá do něho. Začíná studovat, učit se, chtěl by vyluštit tajemství světa. Jeho duševní horizont se rozšiřuje. Jeho tvůrčí síly se neprojevují jen pomocí těla jako pohlavní síla, ale jako síly myšlení a citu a jako zesílená síla vůle. Dělá „kariéru“, zaujímá možná vedoucí místo, vyčnívá z masových lidí. Protože má v sobě vyšší životní napětí a stal se uvědomělým ve vyšších frekvencích, řídí do svých pohlavních orgánů vyšší vibrace a tomu úměrně se zvětšuje jeho tělesná sexuální schopnost! Čím výše stojí jeho vědomí, tím vyšší a silnější energii může člověk také řídit do svých nižších nervových středisek. A má úměrně vyšší radosti v sexuální jednotě! K tomu ale potřebuje právě tak vysoko stojící partnerku. Hledá ve svém milostném životě stejnorodou, chápající hodnotnou ženu, s kterou může mít hluboké duševní a duchovní spojení. Má zkušenost a ví, že skutečně obšťastňující radost a dokonalé tělené a duševní uspokojení je možné jen s důstojnou, stejně hodnotnou partnerkou. Musí mít schopnost sledovat ho až do stejně vysokých vibrací a tyto opětovat celou bytostí, nažhavenou vášnivou a vznešenou láskou! Zná již ohromný rozdíl mezi kvantitou a kvalitou a žije podle toho, protože jinak již žít nemůže.

         Velice smutné je potom, mohl-li by člověk vyššího stupně vývoje prožívat a dávat v lásce docela vysoké napětí, ale partnerka ho nemůže následovat. Jak strašně sám se cítí takový člověk!

         Na mořském břehu se při odlivu najdou nesčetné mušle, které zde leží vyvržené vlnami na zem a sluncem vysušené. Jako dítě jsem se pokoušela skládat k sobě poloviny mušlí, aby byly opět spojené. Bylo zde mnoho jednoduchých, které byly zcela hladké a měly také plochý hladký okraj. I když dvě poloviny nepocházely z jedné a téže mušle, hodily se k sobě většinou celkem dobře a mohla jsem je opět zavřít. Řidší již byly mušle, které nebyly ploché, nýbrž byly na povrchu a okraji zvlněné. Byly mnohem hezčí a odlišnější. Tyto jsem mohla vložit k sobě jen tenkrát, byly-li polovinou téže mušle, tedy jen když k sobě patřily. S cizí polovinou mušle nebyly v souzvuku.

         Tak je to také s námi lidmi. Primitivní člověk by našel mnoho partnerů, s kterými by mohl žít v míru. Muž stvoří existenci, pracuje pro rodinu, žena se stará o muže a děti, nesou společně v míru břímě života. Zvyk, společné děti a rodina je spojují, ale bez hluboké duševní sounáležitosti, protože ještě nejsou duchovními ani individuálními. Čím duchovnějším, čím diferencovanějším a individuálnějším se člověk stává, tím je pro něj důležitější, aby jeho manželský partner odpovídal jeho vývojovému stupni. Čím je charakter člověka vyspělejší, tím méně může žít v lásce s partnerem, který se k němu nehodí, a nemůže mezi nimi vládnout mír. Čím výše člověk stojí, tím je pro něj důležitější, aby duchovní stupeň jeho partnera, inteligence, způsob myšlení, názory až do detailů v lásce, dokonce celá povaha se k němu hodily. Jen s ním může mít také obšťastňující, uspokojující sexuální spojení, ve kterém zažijí obě části dokonalou jednotu v duchu, v duši a v těle.

         Tak člověk pomalu vyrůstá do pátého stupně. Na tomto stupni je tak daleko, že může projevovat své tvůrčí síly právě tak jako sexuální, jako duševní, mentální a duchovní energie a také jako stále stoupající zocelující se sílu vůle. Vyzařuje svou sílu podle svého stavu vědomí ve směru svého přítomného zájmu částečně již čistě duchovně, částečně duševně a také tělesně. Oživil svá vyšší nervová a mozková střediska, která mají schopnost přenášet čistě duchovní energii a vysoké napětí. Odpor jeho nervů, jeho těla je tak vystupňován, že může unést beze škody vysoké duchovní vibrace a projevovat je jako sexuální sílu. Ve své lásce je vášnivý, projevuje ji z vnitřní, duchovní sounáležitosti. Jeho již od narození silné, odolné pohlavní orgány jsou tomuto úměrně schopny projevovat vysoké vášnivé napětí. Všechny ventily na pěti úrovních, od duchovní až po tělesnou, jsou otevřeny. Jen dvě mozková střediska, která jednou povedou nejvyšší božské vibrace, jsou ještě v latentním stavu.

         Jestli člověk vyzařuje všechny své síly rovnoměrně, pak také samočinně vyvinul všechny orgány svého projevu rovnoměrně. Proto žije vysoce duchovní člověk v hezky tvarovaném zdravém silném těle. Teprve na tomto stupni může člověk vzdát své sexuální projevy, chce-li, aniž by utrpěl škody, bez chorobné nervozity a jiných potíží. Může totiž bez zábran projevovat své síly na vyšších úrovních. Kam tak řídí svůj zájem, to je své vědomí, tam se projevuje jeho vysoká tvůrčí síla prostřednictvím nervových a mozkových středisek a patřičných orgánů. Může projevovat svou tvůrčí sílu jako sexuální sílu a zažívat jako lásku, plodit děti, nebo zamíří-li svůj zájem do světa idejí, může projevovat vysoké duchovní tvůrčí a sugestivní myšlenky a rozsévat je jako plodné semeno. Stal se intuitivním a sugestivním, jeho hynoticko-magické schopnosti se vyvíjejí a projevují. Pomysleme na velké génie, kteří nejen vlastnili velkou potenci a zažívali velkou vášnivou lásku, ale také pronikli celé lidstvo svými vysokými a tvůrčími ideami, dosaženými inspirací. Plodili s lidstvem duchovní děti, tvořili nové světy a řídili osud Země na nové dráhy právě tak, jak mohli obšťastňovat tělesnými silami ženu a plodit s ní děti.

         Z dějin víme, že velcí géniové žili často během tvoření bez projevů lásky mnoho měsíců. Vydávali všechny své síly v duchovním projevu. Potom však projevovali s nezmenšenou potencí vášnivou lásku a oddanost. Tito lidé na páté úrovni uvědomění již v sobě zažívají tvůrčí sílu jako stav bytí. Zažívají ji v sobě jako radost z tvorby, jako bytí a působí v každém směru magicky a tvůrčím způsobem. Je lhostejné, projevuje-li takový člověk své síly jako vědec, politik nebo státník, panovník, filosof nebo umělec, skladatel, malíř, sochař nebo spisovatel. Pronikavost jeho působení ukazuje jeho velikost. Je jedno, na kterém místě Země a v které době tito tvůrčí lidé žili a působili, nebo žijí a působí ještě dnes. Stojí a působí mimo čas a prostor! Jejich působení září nad celou zemí v každé době jako božské světlo a toto světlo rozšiřuje svůj jasný svit nad světem konečnosti a přechodnosti. Aristotelés, Pýthagorás, Platón nebo Plótínos jsou právě tak bezčasí a bezprostoroví jako Spinoza, Leibniz, Kant, Shakespeare, Goethe, Michelangelo, Leonardo da Vinci, Tizian, Rembrandt, Rubens nebo Beethoven, Mozart, Bach nebo Galilei, Edison, Marconi, Paracelsus nebo Hahnemann a jiní titánové, kteří dleli na Zemi. Nahlédli do stvoření a sneli nám lidem a projevili, co zažili na vyšších úrovních. „Není vyššího štěstí nežli přibližovat se Božství a snážet je dolů lidem“, psal Beethoven v jednom dopisu manželům Weigelerovým. Jak velká byla jeho duchovní láska, že pociťoval jako nejvyšší štěstí snážení štěstí lidem!

         Mnozí z těchto géniů znali tělesnou lásku a také ji prožívali. Ale není nutné a možné, abychom zde vypočítali, kolik titánských lidí proměnilo pozemskou lásku v nebeskou. Vzpomínám např. na Platóna, po němž jmenujeme ideální lásku „platonickou“, a na Danteho, který vytvořil v Božské komedii v Beatrici ideál čisté nebeské lásky. U mnohých zjišťujeme, že byli hluboce náboženští, bez bigotnosti, a toužili po Bohu. A známe mnoho příkladů, že tito titánové mohli žít dlouhý čas bez jakéhokoli projevu sexuální síly a zůstat bez potlačení harmonickými a zdravými. Jednou se ptali Beethovena, proč se nežení. „Jak bych mohl psát svou hudbu, kdybych vydával své síly v manželském životě?“ byla jeho odpověď.

         Člověk totiž nemůže sloužit dvěma pánům. Musí se rozhodnout, chce-li řídit tvůrčí síly do vyšších nebo nižších středisek. Skutečně velcí lidé nikdy nevedli výstřední život. Vtělení sukničkáři nikdy nebyli a nejsou velkými lidmi. Tuto skutečnost vidíme zobrazenou symbolicky velice názorně v biblické historce o Samsonovi: Samson měl nesrovnatelně velikou a neporazitelnou magickou sílu, která vyzařovala z jeho vyšších mozkových středisek, tedy z leby, jako hustá vlasová pokrývka. Tato síla, která mu propůjčovala legendární tělesnou moc, zmizela, rovna ustřižení vlasů, jakmile řídil svou magickou tvůrčí sílu do nejnižších středisek a promrhal v pohlavním styku s Dalilou. Tím byl také „oslepen“, ztratil svou duchovní jasnozřivost a svou duchovní volnost. Přišel do „vězení“, byl uzavřen sám do sebe a izolován. Protože potom se ve „vězení“ nalézal sám a svou sílu si ponechal pro sebe, mohl ji opět přeměnit na tvůrčí magickou. Vyšší střediska byla znovu oživena a vyzařovala opět magické síly. Jeho silotvorné „vlasy“ opět narostly, prodloužily se, byl opět schopen nadlidských výkonů, mohl zničit královský palác – ztotožnění vědomí s hmotou. Tak byl osvobozen od svého utrpení.

         Tak se pozvolná zvedá vědomí člověka na šestý stupeň Jakubova žebříku. Na tomto stupni stojí proroci, svatí, velcí učitelé na Západě a velcí mistři a rišiové na Východě. Poznali tvůrčí sílu na každé úrovni a dosáhli nad ní dokonalé vlády. Tito vědí, že pro ně, kteří používají životní energie jako tvůrčí síly, a mohou proto poznávat a zažívat radosti a štěstí ducha, by znamenalo bezpodmínečně smutnou ztrátu, kdyby tuto božskou sílu vydali tělem. Od nich odpadlo pohlavní tělesné přání jako zralá skořápka z plodu. Mají právě tak zdravé a silné pohlavní orgány jako ostatní, protože duch staví tělo a síla ducha se projevuje v dokonalém těle. Ale protože tělo poslouchá ducha, pracují pohlavní orgány pro vlastní tělo, zásobují je potřebnými hormony, aby ho udržely silným a zdravým a řídily do něho stále znovu životní sílu. Pohlavní potence je u nich ve stavu klidu. Síly, které by dráždily tyto orgány k plození nových generací, jsou vedeny do vyšších nervových a mozkových středisek a jsou využívány jako duchovní síly božsky tvůrčím způsobem. Tito lidé se vzdávají lidské tvůrčí aktivity, nepíší ani literární díla, ani neskládají pro veřejnost hudbu, nesnaží se o věhlas a světský úspěch, nýbrž vyzařují svou tvůrčí energii jen jako božskou duchovní inteligenci, jako univerzální, božskou lásku. Tato je ta nejvyšší, nepochopitelná, vše pronikající síla Boží. Jediná činnost proroků na Zemi spočívá v tom, aby ukázali cestu ke spáse a vzkříšení těm lidem, kteří ještě žijí v temnotě a polosvítání a trpí a bojují již všemi silami, aby se osvobodili ze svého utrpení. Tito lidé jsou sluhové Boží. Většinou přicházejí na Zemi již s posláním. Ale bylo a bude mnoho takových, kteří teprve zde dosáhli a dosáhnou tohoto stupně. Byli a jsou mezi námi mnozí takoví velcí lidé jak v minulosti, tak také v přítomnosti. U nás na Západě jim říkáme svatí, mystikové, proroci, na Východě velcí mistři, rišiové. Je těžké je najít, neboť vně jsou právě takovými lidmi jako všichni ostatní a jsou poznáni a pochopeni jen těmi, kteří stojí jen o jeden stupeň níže. Ti ostatní se snad k nim modlí, protože cítí jejich velikost, ale rozumět jim nemohou. Mnozí je dokonce nenávidí, protože cítí jejich velikost a nepřístupnost proti všem pokusům a připadají si proto proti nim méněcennými a znehodnocenými. Přesto najde tyto lidi ten, kdo hledá Boha z plna srdce: „podle ovoce poznáme strom“.

         Na sedmém stupni člověka vyvinul své vědomí tak dalece, že může ovládat a používat všechny tyto formy energie tvůrčí božské síly od nejvyšších frekvencí, aniž by sestupoval svým vědomím do nižších úrovní. Zažívá život v sobě vědomě, to znamená, že je svým vědomím život sám. V dokonalém sebepoznání, v božském stavu sebeuvědomění, v absolutním stavu přítomnosti, v němž nezůstala nevědomovou ani ta nejmenší část jeho bytosti, je totožný vědomě s Bohem, je s ním vědomě za jedno. Rozumí tomu a může sám říci to, co řekl Mojžíš, protože také on mluvil tváří v tvář s Bohem, že jméno Boží je „JSEM, KTERÝÝ JSEM“.

         Bůh je věčné bytí. A jsem-li ve skutečnosti – forma bytí, řečená v prvé osobě – tak jsem se já stal ve svém vědomí Bytím samým, BOHEM.

         To je nejvyšší stupeň vědomí, v němž přestává dualistický stav TY vůči Stvořiteli a lidské Já se stává jednotným s Bohem, monistickým vševědomím. Lidem, kteří dosáhli tohoto stupně, říkáme bohočlověk.

         Proto říká bohočlověk, kterého lidé na Západě nejlépe znají, ale nejméně mu rozumí, o sobě „JÁ a OTEC jedno jsme“.

         Boží lidé žijí ve stavu vševědomí, vědomí Božího a všechny jejich projevy pocházejí z tohoto Božího vědomí, z Boha samého. Čas od času přichází bohočlověk k nám, pozemským lidem, aby nám ukázal, že je možné každému člověku dosáhnout tohoto stupně. Ukazuje nám cestu k Bohu, k našemu nebeskému Otci, který na nás čeká v našem nevědomí, ukazuje nám cestu ztraceného syna, který se jednou probudí ze svého stavu, v němž je pastýřem svých zvířecích pudů, a řekne: „Chci se zvednout a jít ke svému nebeskému Otci…“ A rozhodne se a vydá se na dlouhou cestu sebeuvědomování a začíná velké putování zpět do ráje, do kdysi opuštěného nebeského domovat milujícího Otce, který mu – nám – vyjde vstříc s otevřenou náručí, vezme ho – nás – do náručí, přitiskne na svou otcovskou hruď a sjednotí se s ním – s námi – ve šťastném stavu Božího vědomí.

Comments are closed.